Řekli teď o sobě, co dávno víme: "významná osobnost české politiky" (Václav Klaus o Miloši Zemanovi) a "výrazná osobnost" téže politiky (pravil Zeman o Klausovi). "Výrazná osobnost" z Hradu začátkem příštího roku končí s reprezentací země, a tak podpořila "významnou osobnost", která má na tentýž Hrad našlápnuto díky známé orientovanosti českých voličů.
Když už existují vznešená akademická či diplomatická označení - například Vaše Magnificence či Vaše Excelence - navrhuji pro jakéhokoli prezidenta České republiky oslovení "Vaše výrazná Významnosti" (ve zkratce VVV, která opravdu, ale opravdu neznamená "Voli volí voly").
Oba pánové mají svým způsobem smůlu, protože prvním VVV zůstane navždy Václav Havel, který ukotvil nový režim v hrdinské epopeji disentu, ve "filozofií kýče" (filozof Petr Rezek o Havlovi) a v soustavném moralizování tržní ekonomiky ("mafiánský kapitalismus"). Celý svět byl nadšen, včetně Roberta Redforda, Franka Zappy, obou Georgů Bushů, Billa Clintona, dalajlamy i Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Ne, to se nikdy nevrátí, drazí Čechové. Co je jedinečné, je neopakovatelné.
Transformátor a převraceč
Václav Klaus se na Pražský hrad vyloženě hodí jako hlavní dirigent - tak se tomu říkalo oficiálně - "překlopení" státního majetku do soukromých rukou. Veksláci nebo jejich "bílé koně" házeli prostřednictvím aukcí své peníze do pračky malé privatizace a běžní občané si na malé provozovny brali úvěry v benevolentních bankách (32 miliard korun). Skoro celý národ - vlastně národy (šest milionů Čechů, 2,5 milionu Slováků) - si pak v rámci dvou vln kuponové privatizace rozebral téměř tisíc miliard (jeden bilion) korun. Asi třetina "vlastníků" byla přitom okradena (odhad Tomáše Ježka), zbytek kuponů byl z akcionářů marketingově vylákán. Obojí vedlo ke kýžené koncentraci kapitálu do rukou malé menšiny, ne-li několika jedinců. Rozptýlený kapitál je na nic.
Těmito a další formami "odstátnění" se vytvořila vrstva podnikatelů či investorů a od té chvíle vše běží samospádem. Dílo se podařilo. Václav Klaus mohl přejít od předsednictví modré strany a pravicových koaličních vlád k předsednictví čestnému - a nakonec i k nečlenství v ODS. A odebrat se na Hrad do boje proti "ngoismu", "humanrightismu", alarmistům globálního oteplování, monstrózní Evropě, chilskému protokolárnímu peru a šikaně národoveckého ouřady na školství.
Uklízeč a stabilizátor
Je jasné, čím si Pražský hrad zaslouží Miloš Zeman. Prosím, žádné vtípky o tom, že stromy na Vysočině si prostě musejí vydechnout, protože jsou od věčného objímání touto "významnou osobností" už celé odrbané! Zeman - autor slavných výroků o Klausem "spálené zemi" a ctitel kostelů coby dominant obcí (kde prý rozhodně, ale rozhodně nemají dominovat banky) - učinil pro tuto zemi mnoho zásadních kroků. Z nich pak určitě aspoň dva zůstanou v učebnicích dějepisu.
Za prvé, Miloš Zeman uzavřel jako vítěz voleb 1998 památnou "opoziční smlouvu" s Václavem Klausem, později doplněnou "tolerančním patentem". Tím se důsledky transformačního "překlopení majetku" stabilizovaly pro nejrůznější klientelská bratrstva, která se postupně - a nejen v té době v právě vznikajících krajích - přestala obávat střídání politických barev u moci. "Stabilizace politického prostředí," stálo ve skutečném názvu opoziční smlouvy. Velmi přesné.
Za druhé, Zeman doslova uklidil po Klausově "bankovním socialismu", tedy po privatizačních "úvěrových hrách" a celkové "úvěrové velkorysosti" transformačního období. Nalil do snědeného krámu peníze daňových poplatníků a rekapitalizované banky prodal zahraničním "strategickým investorům". Za nedávné globální finanční krize si všichni mnuli ruce, jak byly ty naše banky - které vůbec nejsou naše - dopředu "ozdravěny". A dávno předtím se sociální demokraté chlubívali, že to byl "náš Zeman" (a ne váš Klaus, heč), kdo v této zemi - díky privatizaci bank - "zavedl kapitalismus".
Každý musí uznat, že na Jejich výrazné Významnosti - na tu dvojitou personifikaci moderních českých dějin - nikdo jiný nemá.
