Je nabíledni, že osou povolební politické scény se stal tandem nejsilnějších stran, tedy ČSSD a ANO 2011, které úhrnem obdržely 40 procent hlasů a usednou ve sněmovně do 97 křesel. Právě jejich vyjednávání proto hlavně ukazuje, co jsme si navolili a co si také takříkajíc sníme. Pokud tedy nepůjdeme - nejdříve v květnu - skládat reparát, střihnout si volby znovu.
Samozřejmě, kategorické licitační pózy vyjednavačů vyhlížejí někdy beznadějně, aby vznikl dojem, že "jde o všechno". Normálně by to tak mělo být jenom do okamžiku, než se přes napínavé peripetie dospěje ke kýžené katarzi (jako v každém správném dramatu). Ale ani vědomím nezbytné dávky politického divadla se člověk nevyhne jistému znechucení, ne-li úžasu.
Prusko i Rusko
V pátek to vypadalo zle. Z lopaty svých vnitrostranických hrobníků zrovna vyklouzlý šéf ČSSD Bohuslav Sobotka neskrýval nespokojenost, že posuny v jednání s ANO jsou "velmi nedostatečné". A hůř: prohlásil, že "ANO jednoznačně chybí konkrétní návrhy, jak zlepšit příjmy veřejných rozpočtů". Zato však na jakékoli návrhy ČSSD na změnu daňových sazeb říká ANO "ne". Babišovci kontrovali, jako kdyby ČSSD už většinově vládla: Neumí vybrat daně, necky s veřejnými penězi mají díry, jimiž erár odtéká ke zlodějům. Nejprve zalepte díry a pak se - možná - budeme bavit o daních (tak bych zhruba převyprávěl drsný smysl řeči šéfa klubu ANO Jaroslava Faltýnka).
V neděli na kameru České televize - v Otázkách Václava Moravce - zopakoval Andrej Babiš, že "je třeba stát řídit jako firmu, racionálně". A zřejmě proto, aby takové řízení vůbec bylo možné, navrhl - s poukazem na složitá povolební vyjednávání - zavést většinový volební systém. Zkrátka, mělo by to být v Česku tak, že vítěz bere všechno (asi jako, dodal bych, ve firmě majitel, který ví, co musí reinvestovat zpět do výroby a za co pak dětem koupit Audi). Jen taková hlasitá úvaha to byla. A jen někomu mohla připomenout myšlenky starých socialistů 19. století, kteří tvrdě, hierarchicky a přísně racionálně řízenou firmu vzývali jako kýžený protipól "chaosu buržoazního tržiště". V Prusku i Rusku se to pak i zkoušelo...
Jistě, ČSSD i ANO jsou na sebe - zatím - do značné míry odkázány, a tak se tón vyjednávání (či alespoň jeho vnější mediální výstup) později zmírnil. Sociální demokraté se zavázali šetřit v erární pokladně. A "jen" s těmi daněmi, druhým pilířem penzijní reformy a snad i s církevními restitucemi dělají ještě nějaké drahoty. Ale utkvělé nedorozumění v jedné základní věci mezi oběma politickými subjekty tu s námi zůstane, ať už se (ne)dohodnou jakkoli.
Rozum kalkulačky
Tomuto fundamentu, základní věci i jablku sváru je třeba dobře porozumět dřív, než půjdeme znovu volit, i kdyby to mělo být až za čtyři roky. Dejme si pozor na všechny - a dělají to i sociální demokraté a vlastně kdekdo -, kteří tvrdí: Tady a teď, v tomto zákopu, kde ležíme, je jedině správná strana racionality, rozumu (nejlépe "selského rozumu"), strana tvorby hodnot, lidské práce, všech, kteří "makají". A támhle proti nám leží nepřítel, úřady, stát, republika, která politikaří, nemaká, krade. A cokoli činí, je proti zdravému rozumu.
Mnoho lidí (nejen absolventů matematicko-fyzikálních fakult a přírodovědných celebrit) upřímně věří, že "rozum" je cosi mimo reálnou společnost, cosi kosmického a vznášející se nad společností. Vždyť ta společnost sestává z velkých i malých skupin lidí se zvláštními, dílčími a "zaslepenými" zájmy, potrhlými "rozumy", přízemně promyšlenými "zlodějinami", hájenými až do roztrhání těla, fanaticky a iracionálně. Společnost je synonymum tmy, zatímco rozum z nebeského obláčku Boha zástupů a podnikatelů jediným světlem v temnotách.
Ano? Ne! Především ten firemní rozum není kosmický. Je to rozum dílčí (partikulární), menšinový, úzce vlastnický, kalkulující a výdělkářský (a v tomto smyslu i zaslepený). Proto nechce daně (hlavně ty progresivní, korporátní a redistribuční). Proto nechce majetková přiznání a registrační pokladny, jejichž nepřítomnost vydlabala ty největší díry v neckách státních financí. Ten povznesený rozum je všeprostupující ideologie nepatrné hrstky lidí, kteří by na kopyto "centrálního nákupu" firemních propisovaček narazili republiku. Věc veřejnou i demokracii. Ano, myslí to dobře...
Všechno jiné ano, jenom tohle ne.
