Ve středu Český statistický úřad ohlásil, že mezi posledním čtvrtletím 2012 a prvním letošním kvartálem se naše ekonomika propadla skoro o jedno procento (0,8) a meziročně téměř o procenta dvě (1,9). Praskla pak duchna s emocionálně nadýchaným peřím titulků, v nichž se sázela slova jako "šok, zklamání, překvapení, studená sprcha" apod. Tisklo se černé na bílém, že mezi nejslabší (ne)růstové (ne)tahouny Evropské unie - vedle Kypru a Řecka (ano, právě těch!) - se ocitla Česká republika. A vzduchem jako by vířila prostá úvaha: koalice, kterou mnozí Čechové volili jako "záchranu vlasti před Řeckem", to opravdu dokázala. Vážení občané, vítejte v Řecku! Smajlík.
Miroslav Kalousek samozřejmě nehnul brvou; TOP ministr financí, loutkoherec knížecího šarmu a poslední zachránce pravicových idejí v zemi je vždy připraven. V reakci na tvrdá čísla (budou ještě upřesňována, avšak při známé Kalouskově smůle spíše k horšímu) náš vrchní "škrtfinanc" pravil suše: "Je to očekávané. Jisté oživení lze očekávat až ve druhé polovině roku (2013)." Čekám, čekáš, čeká, čekáme, čekáte, čekají.
Historie ministra Kalouska "v očekávání" - tedy vývoj jeho ekonomických prognóz - je už dlouho strhující. S tím, že se pro rok 2009 minul s reálným růstem HDP bezmála o deset čísel, jej už snad netrapme. I mistr tesař se někdy utne. Jeho odhady letošního vývoje HDP byly rovněž vynikající. Předloni v červenci "koštoval" růst v roce 2012 na 2,5 procenta. Skutečnost? Pokles o 1,9. Omyl tedy činí jen 4,4 procenta HDP, což je - jak každý musí uznat - zanedbatelné. Kalousek je zkrátka v číslech čím dál lepší. A nic nestojí v cestě naději, že časem porozumí i ekonomice. Naděje umírá poslední.
Horší je, že téměř všichni (dokonce i ekonomové) nejpozději od roku 2011 věděli, že vládní škrty se podílejí na zpomalení růstu nejméně 0,5 procenta. Všichni věděli, že stupňující se rozsah řezů do výdajové stránky rozpočtu (včetně investic) a struktura daňového balíčku háže národní hospodářství do kopru. Všichni myslící jedinci ve střední Evropě kolem 50. rovnoběžky uměli nazpaměť abecedu, že vsadit růst jenom na exporty nesedí ani účetně, ba ani - kvůli celoevropské stagnaci a propadání - reálně. Skoro všichni tázavě zvedali ruce nad tím, z jaké záhadné příčiny Česká republika - jeden z nejméně zadlužených států Evropy - opravdu, ale opravdu musí především získat důvěru finančních trhů. Za každou cenu? S vládou a její hlavní personifikací (Kalouskem) všechno to všeobecné povědomí - loni v dubnu posílené 120 tisíci demonstranty na Václavském náměstí v Praze - nehnulo ani o píď, ani o chlup.
Oči vzadu
Daňové ujařmení české společnosti exbratrem Kalouskem bylo, pravda, ostře napadáno - to už je takový zvyk - zprava (firmy při žádném typu zdaňování - a nejen v těžkých časech - nikdy nejásají). Ale náš "cucfinanc" životadárných zdrojů této společnosti volil zdvih především nepřímých daní (DPH). A ještě pak drze přiznal, proč: "Jsme hluboce přesvědčeni, když už jsme k podobným opatřením museli sáhnout, že je mnohem lepší zdanit spotřebu než zdanit výkon," prohlásil Kalousek. Přeloženo do češtiny tím sdělil, že je lépe zdanit chudé (takzvané nižší střední vrstvy, k nimž patří devět lidí z deseti) a ušetřit bohaté s nepochybně gigantickou výkonností. To dá přece rozum, že je lepší neobtěžovat berněmi jednoho pracovitého multimilionáře z deseti lenošných "socek", které by pořád jen něco konzumovaly, spotřebovávaly, ne-li vylizovaly.
Přeloženo do "ekonomičtiny", Kalousek dosáhl svého: zlikvidoval spotřební motor růstu, agregátní poptávku. Neboť - podivná to věc - chudých je drtivá většina, jíst a pít musejí a objem daňových odvodů ze zcela vysátých prkenic je pro stát úhrnem velmi zajímavý, tučný a deficit zalepující. Jen bleší trh s cetkami - tedy podstata expanze globální postmoderní ekonomiky - pak zeje prázdnotou. Prodejci marně vyhlížejí živáčka.
Směřujeme k tomu. Směřovali jsme do těchto pekel s nynější Nečasovou (vlastně Kalouskovou) vládou od počátku. Když se v létě 2010 usadila u moci a týž rok na podzim přijímala první várku svých strašných zákonů, ekonomika ještě ze setrvačnosti stoupala vzhůru. Od ledna 2011 se po celý rok zpomalovala ze tří procent růstu HDP na 0,9 v meziročním srovnání. A po celý rok 2012 probíhal pokles HDP od minus 0,6 do minus 1,7. Aby za jediné - první - čtvrtletí 2013 poklesl o další dvě desetiny procenta.
Kdybych byl Kalouskem, měl bych nejraději oči vzadu. V očekávání, že se tam už přece někdo musí - s jasnou, řekl bych, vizí cíle - napřahovat k výkopu.
