Inspirován kolektivem obyvatel žižkovské Kliniky, kteří se rozhodli neopustit svůj squat, ačkoliv jim v něm končí smlouva, jsem se i já rozhodl zabrat kancelář svého šéfa a neopustit ji.
Jak známo, náš šéf má kancelář, ve které se nezdržuje a nevyužívá ji. Proto jsem ji obsadil a rozhodl jsem se v ní poskytovat zdarma komukoliv, kdo přijde, deset minut povídání o čemkoliv. Jak ve svém prohlášení píší klinikáři, "potřebuje naše redakce spíš úzkoprsé dodržování byrokratických výmyslů, nebo podporovat nestandardní a neozkoušené cesty, které v praxi ukazují, že lze žít i myslet jinak"?
Kolektiv Kliniky ve svém vysvětlení, proč prostor, který zabrali, odmítají po dobrém opustit, napsal nesmrtelná slova, která si s hrdostí beru za svá: "Udělal jsem si v kanceláři našeho šéfa realitu, kterou teď nechci opustit a nechat zmizet. Cítím zodpovědnost za hnutí, které kolem kanceláře vyrostlo."
Prohlášením Kliniky se inspiruji i ve svém stanovisku, že kdybych kancelář neobsadil, žádný problém s jejím případným vyklízením by nevznikl a nebylo by ho potřeba řešit. Sice za sebou necítím "podporu tisíců lidí i kolektivů" jako holky a kluci z Kliniky, vlastně mám pocit, že si ještě nikdo nevšiml, že jsem kancelář obsadil, ale to nevadí.
Tak nějak doufám, že když o sobě dám vědět, snad se tady stačí stavit aspoň jeden dva významní spisovatelé a podpoří mě. Snad by se tu mohl zastavit I Andrej Babiš stejně jako tuhle v Klinice, pohladit mě po čupřině a říct, že to nějak vyřeší. Ale úplně nejvíc ze všeho bych si přál, aby za mou kancelář (jsem v ní, tak je přece moje) začal bojovat Richard Krajčo.
Třeba by se usmířili s Tomášem Klusem a napsali o mém boji za solidární využití prázdných kanclů písničku. Úplně to slyším: "LáskoMír svítí z těch oken / šli jsme tak s Tomášem kolem / Ondra Fér bere se za všechny / to je náš úsudek povšechný."
Bude to hit, to cítím už teď.
Díky za podporu, a jak říkají kluci a holky z Kliniky, život prázdným kancelářím! Všechnu moc imaginaci!
