O premiéra a předsedu ODS Petra Nečase zde primárně nejde, byť krajské volby a první kolo voleb senátních pod ním obě židle rozhoupaly. Šestice rebelantů se po takovém výprasku rodné strany sice možná - ne, není to jisté - vrátí z vandru domů a nastoupí k pumpám tonoucí kocábky. Ale z depresivní nálady kongresu ODS může 2. - 4. listopadu vzejít cokoli. Na pravici politické i mediální nastal ovšem nečas jiný: ztráta intelektuálních kompetencí.
Soudě podle blábolů vypuštěných do éteru, na papír a do sítě digitálních dálnic, sebevražedný fanatismus vládní koalice má zvesela pokračovat. Před vládou stojí i nadále - jak zní premiérská fráze - "nepopulární a nezbytné reformy", včetně proražení tunelu do průběžných důchodových účtů. A další podobná štola, vybagrovávaná pod záminkou vyrovnání státu s církvemi. Jediné, co vládu zajímá, je aspoň 101 hlasů ve sněmovně.
Je to nelegitimní kabinet. Stal se průtokem nepřijatelných ministrů, z nichž padla už celá desítka. A sestává ze dvou - v krajském referendu (nic jiného to povýtce nebylo) na hlavu poražených - subjektů (ODS a zejména TOP 09) . Vláda je také jediným důvodem existence "peakostrany" LIDEM, kterou si nahonem vycucali z prstu zcela orwellovsky: kvůli vládnutí a proti lidem.
Kritika Nečasovy vlády zprava všeobecně a od tluchořovských rebelů zvláště pozici české pravice jen zhoršuje. Obsah této kritiky hraničí s diagnózou mozkové dysfunkce (což nebrání některým "protivládním" komentátorům, aby ji zoufale nepapouškovali). Vláda prý nedělá "opravdové reformy", nedala do frcu důchodové zabezpečení a zcela ani tu zdravotní péči. Neořezala na kost sociální výdaje. Tudíž nás "stále více zadlužuje" a zvýšením daní - kromě toho, že podvázala růst - ještě ke všemu cynicky plivla pravicovým voličům do tváře. Tak jako vláda takových vykuků nakládá se svým elektorátem, dovede se zvědavými turisty naložit už jen lama vikuňa. Plive přesně.
Marek Šnajdr dokonce řekl, že všechny ty reformy musí vláda do mrtě dotáhnout, aby pravice nebyla vymazána z politické mapy. Šmarjá panno! Kdyby Nečas s Kalouskem vyhověli, nedostali by jen krajskou nakládačku, ale na ctihodných pozadích by jim nápadně přibylo děr. Od vidlí.
Plky v říjnu
Nedá-li pravice dohromady ani sebereflexi, natož "zpytování svědomí", o němž naprázdno plkal Karel Schwarzenberg, jak by mohla reflektovat - střízlivě zvážit - volební úspěch KSČM? Rozumový nečas, do něhož zabředla, žel, tohle vylučuje. Pravice se jen vymlouvá, utěšuje anebo nás straší démony minulosti. Psychologové tomu říkají "racionalizace neúspěchu", k níž se uchyluje každý studentík vyhozený od maturity a každý manažer, který firmě prodělal poslední slipy.
Budiž zde na přeskáčku tři příklady uvedených metod, v nichž si živé organismy - od jedinců po strany - zmírňují vlastní frustraci. Vzácná - protože exaktně nepravdivá - je výmluva na nereprezentativnost krajského klání pro malou účast voličů. Plk. Ze čtyř krajských voleb za posledních 12 let byly ty letošní druhé nejnavštívenější. Účast byla dokonce mírně nadprůměrná.
S jinou výmluvou hauzíruje premiér Nečas: Výprask dostaly všechny zavedené strany, ODS stejně jako ČSSD. Plk. Podstatná je úhrnná síla levicových subjektů, kde se jen významný počet mandátů z minulých voleb přesunul od ČSSD ke KSČM. Voliči - které pravicoví komentátoři denně přesvědčují, že komunisté jsou levý, ten nejsytěji rudý extrém - tím chtěli říci, že si přejí, aby levice čelila neoliberální vládě razantněji. Od ODS se žádný takový přesun k TOP 09 nekonal.
Spásná korupce
Údajný radikalismus komunistů je velmi dlouho šířená a stejně hluboko zažraná pitomost. V zásadě neplatí od roku 1936, kdy Stalinovo politbyro zcela ovládlo "komunistické hnutí" a kdy se francouzská KS v koaliční vládě stala hlavním stávkokazem v zemi (a znovu podobně zasáhla v pařížském květnu 1968). Komunisté umrtvili portugalskou revoluci (1974-75) a v dnešním Řecku - po výzvě hnutí SYRIZA ke sjednocení levice - odpověděli: "Nejsme levice, jsme komunisté!" Pravda je, že lze využít jejich programovou mantru komunistických stran a leccos s nimi prohlasovat. Pravda je také, že často ovládají - na rozdíl od Česka - odborové struktury. Dnes občas i opouštějí svůj konzervatismus, radikalizují se a procházejí inovacemi. Ty ale zatím většinou probíhaly jako cesta ze stalinské skořápky na zadcích k programu sociální demokracie v hlavách.
Podivná je tuzemská útěcha, že komunisté u moci budou i u nás spolehlivě zkorumpováni. Takže vlastně o nic nejde. Bingo! Ale je vůbec možné se radovat, že ten náš nejlepší ze všech špatných systémů každého, ale opravdu každého nakonec zkorumpuje? A není pak šílená představa nového Gottwalda, kterak se zase vrací z Hradu sdělit milicím, že všechny jeho požadavky byly přijaty?
Je třeba uznat, že z Pražského hradu se jeden velikán, který nesnáší kritiku, brzy skutečně vrátí. Na "rudocha" ale nevypadá.
