Politika je vždycky nespravedlivá. Čeští sociální demokraté to tak nějak myslí se svými voliči dobře, jenže ti nevděčníci (nebo aspoň část z nich) raději věří byznysmenovi Andreji Babišovi. Právě k jeho hnutí ANO podle analytiků přecházejí mimo jiné i sympatizanti ČSSD. Čím to je?
Průzkumy (kterým politici oficiálně nevěří, ve skutečnosti si je sami zadávají) jsou k sociálním demokratům nemilosrdné. Všechny agentury s jedinou výjimkou Medianu se shodují na špatných zprávách pro stranu Bohuslava Sobotku a dobrých pro Andreje Babiše. Nejnověji podle šetření firmy TNS Aisa pro Českou televizi by ČSSD získala 19,5 procenta oproti 27 procentům hnutí ANO.
Nad výsledky by šlo mávnout rukou s tím, že se tento vývoj očekával už po volbách, do nichž oba pilíře současné vlády šly ve zcela odlišných podmínkách. ČSSD jako unavená tradiční strana a ANO coby nadějný nováček. Bohuslav Sobotka jako okoukaný politik postrádající charisma, Babiš coby příslib nového "efektivního" stylu. Navíc z pozice druhé nejsilnější strany se bezvadně útočí na premiéra, jenž je vždy otloukánkem, jenž chtě nechtě musí přistupovat na tlak koaličních partnerů, jinak by už tím premiérem nebyl. Babiš se navíc - opět podle očekávání - spojil s prezidentem Milošem Zemanem. ANO by vyhrálo předčasné volby...
Maďarský strašák
Jenže jsou tady ještě jiné, hlubší a dlouhodobější trendy, v nichž Česko rozhodně není samo. Ukázkovým příkladem ve střední Evropě je čerstvě povolební Maďarsko. Matení pojmů, které se u nás projevovalo spíše občasně (odpor Václava Klause k deregulaci nájmů a privatizace bank vládou Miloše Zemana), se v zemi našich (skoro) sousedů událo mnohem explicitněji. Kapitalismus tam vybudovali postkomunisté z Maďarské socialistické strany (MSZP), zatímco lídr pravice Viktor Orbán kromě jiného znárodnil úspory v soukromých penzijních fondech. Orbán, jenž zas jednou drtivě vyhrál volby, má - na rozdíl od české pravice - výhodu, že se v Maďarsku nenašel žádný Babiš. Anebo ještě jinak, že Orbán sám už dávno "zbabišovatěl" a tím se zachránil.
Naopak maďarská tradiční levice se pohřbila už v září 2006, kdy se na veřejnost dostala audionahrávka z proslovu jejího tehdejšího premiéra Ference Gyurcsányho k poslancům. Ta slova by se měla i v Česku stále připomínat: "Evidentně jsme v minulém roce a půl či dvou letech lhali... Maďarsko se podařilo udržet nad vodou jedině díky boží prozřetelnosti, spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů."
Není divu, že voliči přestávají zavedeným "ideologickým" stranám věřit, protože tyto partaje opakovaně ukázaly, že se onou ideologií beztak neřídí. V Česku teď proti sobě stojí dva nesouměřitelní hráči. Jeden příklad za všechny týkající se tradiční voličské skupiny ČSSD. Sobotkova ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová prosadila růst důchodů průměrně o 205 korun. Letos se zvýšily o 45 korun. Rozdíl mezi nenáviděným Nečasovým kabinetem a sociální demokracií je tedy v případě důchodců přesně 160 Kč. Je to samozřejmě zjednodušené a vůči ministryni nespravedlivé, jenže Babiš nabízí mnohem víc - přestane se krást a pak bude i na důchody, na učitele, na policisty... Tomu je prostě příjemnější věřit, jakkoli jsou tyhle plány nerealistické.
ČSSD tedy ubývají voliči minimálně ze dvou důvodů. Sociální demokraté nabízejí jen dílčí změny oproti minulým vládám a sami mají máslo na hlavě. Andrej Babiš je dost chytrý na to, aby do obou slabin zaťal své ostruhy třeba připomínáním Sobotkovy role při privatizaci OKD. Vtip je v tom, že šéf ANO neútočí jen na jednoho premiéra (jakkoli nachytat "slušňáka" Sobotku je pro něj jistě lahůdkou), ale na celou sociální demokracii jako jednoho z hlavních politických hráčů po listopadu 1989. Důsledky tak mohou být fatální, totiž přemalování politické mapy Česka.
