Chcete mě?

18. 4. 2014
Volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi a strany, strany usilují o volební úspěch a udivují volebními programy.
Volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi a strany, strany usilují o volební úspěch a udivují volebními programy.

A je to tady zase! Volby, tentokrát do Evropského parlamentu, agitace, propagace, exhibice, odvádění pozornosti bezbranných řidičů k billboardům podél komunikací, volte nás, dejte svůj hlas naší straně, neboť jedině ona je zárukou, že se budete mít lépe, váš život bude bohatší a šťastnější... V europarlamentu bude po volbách náležet České republice 21 křesel a ta je nutno obsadit stůj co stůj. Jak? Rozhodne lid. Koho vybrat? Strany nám napovědí, strany vědí nejlépe, co a jak. A tak strany sestavují kandidátky, do nichž zařazují své zasloužilé členy, ale kupodivu také lidi bezpartijní, účelově použité právě jen pro tuto disciplínu, volby do europarlamentu.

Do voleb se tradičně chodí s volebním programem (zatím si nikdo netroufl voličům říci: "Milí spoluobčané, nebudeme lhát, a tak vězte, že se chceme dostat k europarlamentním korytům, program nemáme žádný, ba ani hesla, slibujeme jen, že tam neuděláme ostudu naší republice nepřístojným chováním, však ani na ty schůze nebudeme moc chodit, tak nám, zatraceně, dejte hlasy, ať se to tam aspoň prostřídá; ti, kdo už si nahrabali, ať teď pustí k lizu zase nás."). Program však je většinou dlouhý, nudný, a protože doba si žádá stručnost, klipy, emotikony, je třeba osekávat, krátit, zjednodušovat. Vlísat se do chvilkové přízně co nejúsporněji.

Kandidáti, a v tom jsou na tom všechny partaje stejně, se nám prezentují svými fotografickými portréty, jako kdyby na jejich lysinách či knírech záleželo. Usmívají se, ale většinou se nesmějí, chrup neodhalují, eventuálně se tváří zamyšleně, zodpovědně a důstojně, někdy až příliš, takže připomínají urputný pohled Miloše Urbana, jenž se na snímku umístěném v eskalátorových tunelech pražského metra (spisovatel si jím propaguje nové literární dílo) tváří, jako když kocour tlačí do řezanky.

Co tam napsat? dávali asi hlavy dohromady ve stranických sekretariátech. Že chceme do Evropy? Ale vždyť už v ní jsme. Aha, tak že jsme proti eurobyrokracii. Jo, máš recht, na to budou voliči slyšet. A proti korupci. To je fakt, proti korupci jsme tady jako jeden muž. No a co tak ještě? Hele, životní prostředí. Jasně, dej to tam. A lidská práva! Moment, s tím opatrně. Vocaď pocaď. A Sovětský svaz - záštita míru a socialismu! Mílo, probuď se, to už ne. Atd.

Dopadlo to následovně. Jedna z našich stran například volá: "Jsme pro podporu všech slušných pracujících občanů, seniorů, rodin s dětmi, zdravotně handicapovaných spoluobčanů, vytváření nových pracovních míst, tradičních rodinných hodnot a kulturních evropských tradic." To je povedené - pracující se ještě dělí na slušné a neslušné (přitom hranice slušnosti je obtížně definovatelná), senioři už jsou bez rozlišení, pravděpodobně všichni slušní. Nebo ne? Míní se tu, že podporováni by měli být jen slušní senioři? A až je někdo vytřídí, co učiní s těmi neslušnými? Odebere jim starobní důchod? "Vytváření nových pracovních míst", to je taky znamenité. Bude ta strana podnikat? Zaměstná nezaměstnané? Čert to vem, hlasy do europarlamentu sem.

Jiná strana zase hlásá Ilustrační foto.metaforicky: "Méně regulace: evropská legislativní džungle potřebuje prosekat." Představa našich europoslanců, jak obětavě svými mačetami mění džungli v park, je lákavá. Nedat hlas těmto lidem by mohl snad jen podivín, který našel v legislativní džungli zvrácené zalíbení.

A další aspiranti na eurokřesla: "Chceme Evropu, která zajistí rovné příležitosti a svobodný pohyb všem svým občanům." Z toho plyne, že taková Evropa dosud není. Že v ní někdo zlý brání svobodnému pohybu, maří rovné příležitosti. Kdo jen to je? Na tom teď nezáleží, dejte nám hlasy, dovíte se. V jedné straně či hnutí vymysleli: "Budeme napomáhat propojení univerzity s potřebami podniků." Jaké univerzity? Karlovy? Masarykovy? Studenti, ovšemže jen univerzitní, si asi mají uvědomit, že po svém "propojení s potřebami podniků" dávno touží, a odevzdat hlas lidem, jejichž mozky vyprodukovaly citovanou proklamaci.

"Nebuďme popelnicí Evropy," vykoumali jinde a jdou s tím do voleb. Svatá pravda, nebuďme. Za trávu zelenou, oblohu modrou a noci hvězdné! "Chceme Evropu pro lidi!" prezentují se jiní. A Antarktidu pro tučňáky!

Nuže, k volbám! Už brzy.

Autor: Jaromír SlomekFoto: , ČTK/DPA/A2070 Rolf Haid, ČTK/ Jakub Dospiva

Naše nejnovější vydání

TýdenSedmičkaPředplatné