Ta fotka je mrazivě krásná. A jako za každým ikonickým snímkem se za ní rozpíná příběh. Snad k působivosti fotografie Burhana Ozbiliciho, zachycující atentát na ruského velvyslance Andreje Karlova v Ankaře 19. prosince, jedno z možných pokračování tohoto příběhu ještě nepřispěje.
Měla to být rutinní dokumentace vernisáže výstavy. Turecký fotograf Burhan Ozbilici z agentury Associated Press se na ní zastavil prý jen proto, že ji měl po cestě z práce domů. Než se nadál, stal se svědkem toho, jak ruského velvyslance Andreje Karlova sérií (údajně) devíti ran zezadu zastřelil policista Mevlut Mert Altintas. Ozbilici přeostřil z tváře ambasadora na velký celek a chladnokrevně mačkal spoušť dál.
Záběrů vznikla řada, jen jeden je ale dokonalý. Atentátník se na něm v triumfálním gestu tyčí nad svou ležící obětí v perfektní diagonální kompozici. Dynamika (nakročení, vztyčená paže) se snoubí se sošností momentu, vertikalita stojícího kontrastuje s horizonalitou padlého, tmavé oblečení obou se odráží od lhostejných světlých stěn galerie. Ke křičícímu černobílému "tady a teď" tvoří pozadí banální, nepatřičně barevné zarámované obrázky na zdech. Střelcův šelmí postoj prozrazuje vojenský výcvik, ošlapaná podrážka zastřeleného umazává zamrzlou věčnost všedností. Nikde není krev.
Spojuje se tu tolik příběhů! Životní osudy a bezprostřední příčiny vraha. Role oběti. Duchapřítomnost a odvaha fotografa. A samozřejmě širší geopolitický kontext, koncentrovaný do bitvy o Aleppo, obléhané město, jehož jméno Altintas po činu vykřikoval. Ano, je to záběr vraždy, ale přesto - nebo právě proto - jím nelze nebýt fascinovaný.
Nelze se ubránit asociacím na atentát sto let starý - zastřelení arcivévody Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu 28. června 1914. Ten je fotograficky zdokumentovaný ikonickou sérií tří až čtyř snímků s pochopitelnou výpustkou uprostřed (zachytit objektivem okamžik atentátu je věcí velké náhody i dnes, natož tehdy). František Ferdinand se svou manželkou Žofií Chotkovou se v den své smrti loučí z otevřeného vozu. Státník s chotí vycházejí několik minut před atentátem ze sarajevské radnice a nastupují do automobilu. Četníci vedou zatčeného Nedeljka Čabrinoviće, jednoho ze spiklenců. Jakousi codu představuje portrétní fotografie hlavního vykonavatele Gavrila Principa, vyhublého a prolezlého kostižerem v terezínské cele, kde 28. dubna 1918 zemřel.
Do konce 1. světové války, kterou Principův čin rozpoutal, tehdy zbývalo jen několik měsíců. V době atentátu v Sarajevu byla Evropa sudem střelného prachu; stačilo jen škrtnout sirkou, k "velké válce" by došlo dříve nebo později tak jako tak. Dílčí důvody tehdy vedly k celosvětovým důsledkům. Jak daleko od tohoto stavu je svět dnes? Kéž by se "devět kulí v Ankaře" nevrátilo obludně mnohonásobnou ozvěnou jako kdysi sedm kulí v Sarajevu; kéž by příběh za Ozbiliciho fotografií skončil 19. prosince 2016.
