Prvních padesát let své existence si Divadlo Cimrmana připomnělo už loni v létě vzpomínkovým sborníkem nazvaným Půlstoletí s Cimrmanem. Knihu s podtitulem Legendární divadlo z odvrácené strany vydalo ve spolupráci s DJC Nakladatelství Paseka (123 str.). Jako autoři jsou uvedeni "Zdeněk Svěrák a kolegové". Teď je tu zvuková podoba onoho svazku.
Nejprve pár slov o knížce. Přináší pohled na oblíbenou scénu "zevnitř", tedy bez studií teatrologů či divadelních kritiků, více i méně zábavné příhody vypravují slohem vcelku prostinkým vedle současných také bývalí členové souboru, herci i technický personál. Velké množství fotografií dává nahlédnout do zákulisí ("P. Reidinger odnáší z jeviště tornu a přilbu, aby se M. Čepelka mohl převtělit v hajného", "M. Šimon vypouští J. Weigla jako lovce zmijí ze scény" apod.), zařazeny jsou i snímky ze zájezdů, na nichž herci zažili všelijaké veselé chvilky, třeba když se ve Františkových Lázních dali ve fotoateliéru zvěčnit s dětskými rekvizitami v rukou, plyšovými zvířátky či atrapou dortu; muselo to tehdy být neodolatelně komické a při pohledu na fotografie asi stále ještě je. Mapka nazvaná Cimrmanofikace České republiky a okolí ukazuje, kde všude už DJC hostovalo: od Aše po Třinec, od Rumburka po Větřní, šipky směřující od hranic republiky patřičným směrem jsou popsány exonymy Berlín, Brusel, Paříž, Vídeň, Budapešť a Krakov (u mapky je to napůl polsky: "Krakow") a jmény patnácti slovenských měst.
Taková vzpomínková kniha má jistě smysl pro její tvůrce, jako má album rodinných fotografií smysl pro babičky, dědečky, rodiče i děti. Výtisk si asi pořídí (či spíše již pořídili) ti, kteří mají DJC rádi, opakovaně jeho inscenace navštěvují, znají jednotlivé hry málem zpaměti a ze sympatií k "Cimrmanům" (jak fanoušci souboru rádi říkají) už dávno obohatili svůj slovník různými replikami z jejich repertoáru - ty pak fungují jako poznávací znamení členů pomyslného fanklubu (například "Tady všude seděl"). Až potud je všechno pochopitelné - i z obchodního hlediska.
Proč však nyní firma Radioservis přišla s audioverzí oné knížky? Aby potenciální kupec neváhal, je přebal kompaktního disku jen zmenšenou verzí obálky knižní a pro pořádek je vysvětleno, oč tu běží: "Audioverze unikátní knížky (čím je vlastně unikátní, bůh suď, pozn. J. S.), která vychází při příležitosti padesáti let Divadla Járy Cimrmana, přibližuje neznámou tvář nejslavnějšího českého divadelního souboru. Zdeněk Svěrák bilancuje jeho historii formou soukromého dopisu Ladislavu Smoljakovi a každý člen divadla přidal svou nejživější vzpomínku. Posluchač se tak doví, jak se přihodilo, že se Petr Brukner narodil ve dvou městech současně, čeho nejhoršího se dopustil Miloň Čepelka a jaký je největší herecký problém Miroslava Táborského. Pro fanoušky Járy Cimrmana bude překvapením, že souborem prošla řada známých osobností, jako Jiří Menzel, Jiří Stivín nebo Jaroslav Uhlíř, a že v tomto zdánlivě ryze mužském divadle nechybějí ženy. Nahrávka Českého rozhlasu z roku 2017 / Celkový čas mp3 115 minut / Zvukový mistr Ladislav Reich / Režie Hana Kofránková..."
Jak asi vypadá člověk, který po přečtení a hlavně prohlédnutí knížky Půlstoletí s Cimrmanem zatouží po audioverzi její textové části? Ten svazek, jak výše naznačeno, totiž stojí především na obrázcích: na 122 stranách je 132 černobílých fotografií, nemluvě o několika kresbách a "cimrmanovské" mapě České republiky. Snímky z padesátileté historie jsou skoro důležitější než všechny ty tlachy, v nichž se nic skutečně důležitého, objevného či převratného neříká. Všechna ta moudra jako "Divadlo může doopravdy dělat jen ten, kdo podlehne jeho specifickému kouzlu a stane se jeho zajatcem", "Půlstoletí je z hlediska jednoho lidského života dost, ba je to jeho většina", "někteří odešli do divadelního nebe" či "Jára Cimrman je něco, co nám můžou ostatní národy závidět" přijímá čtenář pouze se sebezapřením. Ale posluchač?!
V knize je její geneze připomenuta nenápadně v poznámce pod Veselou příhodou, jejímž autorem je "Marek Šimon, kulisák, herec" (v autobuse - to je pointa oné Veselé příhody - se ho prý "mladé pohledné děvče" zeptalo, zda hraje v DJC, když přisvědčil, dostal otázku: "A nevíte, kdy bude hrát Vojta Kotek?"): "V září 2013 mě napadlo, že bychom mohli k padesátému výročí Divadla Járy Cimrmana shromáždit vzpomínky všech jeho žijících členů. Neprozřetelně jsem souhlasil s tím, že všechny příspěvky od nich získám. Nastalo období přemlouvání a vymáhání. Posílal jsem i fotoprosby, kde klečím se sepnutýma rukama. Když ty vzpomínky dnes čtu, myslím si, že to ponižování stálo za to." Ale ne, nestálo, i když v knize - budiž. Avšak v audioknize? Propána, proč? Kdo to ví?
