Bez většího zájmu médií byl ve třetím čtení schválen návrh zákona o vnitřním řízení a kontrole. Tento zákon by měl nahradit současný zákon o finanční kontrole z roku 2001. Jedná se o jeden z nejdůležitějších zákonů, protože stanovuje pravidla pro nakládání s veřejnými prostředky a požadavky na kontrolní mechanismy prakticky všech státních institucí.
Přestože je současný zákon o finanční kontrole velmi dobrý (bohužel není v praxi dostatečně vynucován), některé postupy jsou již překonané a nová právní úprava je třeba. Výsledná podoba návrhu z pera ministerstva financí je ovšem jedním slovem katastrofa. Nové definice, které se liší od těch mezinárodních, nové pojmosloví v české legislativě jinde nepoužívané a tak dále.
Největší bizarností ale je zavedení nové funkce "vrchního auditu ministerstva financí". V praxi to znamená, že na ministerstvu financí vznikne nový odbor, který bude auditovat ostatní ministerstva a jim podřízené organizace. Důvodová zpráva argumentuje tím, že v současné době ministerstvo financí vykonává u ostatních ministerstev a jim podřízených organizací veřejnosprávní kontrolu, která bude zrušena a nově nahrazena vrchním auditem. Zde dochází k evidentnímu nepochopení celé problematiky a ukazuje se nekompetentnost navrhovatele zákona - ministerstva financí.
Současná veřejnosprávní kontrola ministerstva financí slouží k ověření, že státní rozpočet je vykonán v souladu se zákonem o státním rozpočtu a další platnou legislativou. Je logické, že veřejnosprávní kontrolu vykonávají úředníci ministerstva financí, které je odpovědné za řádné plnění rozpočtu (pomiňme fakt, že tato kontrola je neefektivní a mohla by se zrušit, má však své racionální opodstatnění). Ministerstvo financí si kontroluje, zda se nakládá s rozpočtem dle platných pravidel. Jde tedy o typ manažerské kontroly správce státního rozpočtu.
Naproti tomu audit je nezávislé ujištění o účinnosti kontrolních a řídících procesů uvnitř organizace a jejím řádném hospodaření. Jedná se o nástroj dohledu nad řízením organizace, který současně poskytuje důležité informace (auditní zjištění) vedoucím pracovníkům. Jednoduše řečeno audit slouží vlastníkům, aby mohli v klidu spát, že jejich organizace je řádně řízena, a současně vedoucím pracovníkům, aby mohli v klidu spát, že organizaci řádně řídí. Pomyslným vlastníkem veřejné instituce jsou občané zastoupení volitelnými zástupci (poslanci).
Nedává žádný smysl, aby ministerstvo financí auditovalo ostatní ministerstva. Kdo bude příjemcem auditních zjištění? Vedoucí organizace (ministr) má svůj vlastní interní audit, nepotřebuje další auditní službu od ministerstva financí. Nebo příjemcem auditních zjištění má být přímo ministr financí? A proč? On je snad odpovědný za řízení a hospodaření ostatních ministerstev nebo je vlastní?
Jednotlivá ministerstva (a vláda jako celek) jsou za řádné řízení a hospodaření z ústavy odpovědné parlamentu. Jako nástroj dohledu slouží parlamentu Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který systematicky provádí auditní činnost v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu (u jednotlivých ministerstev) a své výsledky reportuje parlamentu (samozřejmě také vedoucímu organizace, kde audit provádí). Důležitým aspektem je, že NKÚ je ze zákona nezávislá instituce. Lze se tedy spoléhat, že poskytuje opravdu nezávislé a objektivní auditní výsledky.
Pokud si ministerstvo financí zřídí svůj vlastní vrchní audit jako nástroj dohledu nad ostatními ministerstvy, znamenalo by to, že ostatní ministerstva jsou za své řízení odpovědná ministerstvu financí, což je samozřejmě nesmysl. Ministerstvo financí si tak snaží přisvojit práva a získat kontrolu nad ostatními ministerstvy, která mu nepatří a patřit nemá. Zřízením vrchního auditu pod ministerstvem financí navíc vzniká duplicita k činnosti NKÚ. Nemluvě o tom, že zatímco NKÚ je nezávislá instituce, vrchní audit bude podléhat ministrovi financí, který bude schvalovat plán jeho činnosti a získávat informace z auditních zpráv, které může využít v boji s politickými konkurenty.
Snad si senátoři zachovají zdravý rozum a tuto "převratnou novinku", která nemá ve vyspělých zemích obdoby, zamítnou. Projednání zákona je na programu jednání senátu 16. srpna.
