Valachová: nadějná politička, špatná ministryně

Jsou lidé, kteří jsou prospěšní tím, že do veřejného prostoru dokážou přispět zajímavými podněty a návrhy a rozproudí tak důležitou společenskou debatu. Jakmile se ale dostanou do výkonné funkce, kde mohou své myšlenky převést do praxe, nastává problém. Přesně to je případ Kateřiny Valachové, kterou ve středu ve funkci ministra školství nahradí Stanislav Štech.

Když Kateřina Valachová 17. června 2015 přebírala funkci od Marcela Chládka, čekala se od ní především zklidňující politika. Měla omezit množství revolučních nápadů, jež do resortu přinesl hyperaktivní Chládek, a pokusit se zlepšit situaci v základním a středním školství, které se rok od roku ve své kvalitě zhoršuje. Něco se jí povedlo, něco méně, něco vůbec. V mnoha ohledech Valachová vysloveně zklamala, přesto by byla škoda odsoudit ji jako člověka neúspěšného, který školství v ničem nepřispěl. Ve výsledku se totiž Valachová vypracovala - po dvou letech v čele ministerstva ji lze označit jako pozoruhodnou ženu, která však neumí přistoupit na kompromis a má extrémně špatný cit pro výběr spolupracovníků.

Odbornost

V mnoha ohledech to měla politička těžké už od začátku. Do čela resortu totiž vstupovala s nálepkou ženy, která se problematice školství nikdy příliš nevěnovala, což jí při každé možné příležitosti vyčítali jak političtí oponenti, tak odborníci nebo novináři. Vystudovaná právnička se však s tímto handicapem popasovala, jak nejlépe dovedla. Na úřadě trávila celé noci, kdy dočítala studie a podkladové materiály k novelám, které ministerstvo připravovalo. Utvořila si tým poradců, ale scházela se s ním možná častěji, než bylo zdrávo. To, že je jí bližší právo než školství, pak bylo zřejmé z výkonu její pozice. Nepamatuji jiného ministra, za kterého by vzniklo tak velké množství klíčových legislativních dokumentů a který by tolik času trávil mezi členy zákonodárných sborů. Předložená legislativa však často neodpovídala vynaloženému úsilí - a to je věc druhá.

Zákony

S čím si ministryni spojit, pokud jde o legislativu? Kromě drobností, které nadělaly více škody než užitku ("pamlsková" vyhláška), jde zejména o inkluzivní novelu a kariérní řád. V rámci inkluze ministryně dokončila práci Marcela Chládka. Nařídila školám, aby přijaly všechny žáky bez ohledu na případné fyzické, duševní nebo jiné handicapy. To do značné míry likviduje speciální školství, které mělo v Česku vždy vysokou kvalitu a je oceňováno i v zahraničí. Sama myšlenka, že všechny děti mají mít stejné příležitosti, je správná, ale provedení pokulhává. Valachová inkluzi vypustila nepřipravenou, dodnes s ní mají problémy jak ředitelé, tak učitelé nebo pedagogicko-psychologické poradny. Ani rodiče postižených dětí o zařazení svých potomků do běžných škol neprojevili velký zájem. Ale co Valachová čekala? Že principy, které v severských státech opečovávají desítky let, v Česku zakoření během pouhých dvou let, ještě když je protlačí formou zákona, tedy vynuceně? Inkluze má dodnes negativní pachuť, byť ze své podstaty tomu má být přesně naopak. O kariérní řád se nyní bojuje. To, že učitelé konečně získají jasná pravidla, za kterých budou ve své pozici "růst", je správně. Ne však za cenu tisícistránkových spisů, které po nich norma vyžaduje zpracovávat. Kariérní řád je byrokratické zlo. A další ukázka, že i dobrou věc dokáže Valachová zlikvidovat tím, jak moc silně na ni tlačí.

Média

V médiích to měla Valachová těžké. Nominována byla stranou, za níž nestojí žádné důležité médium, takže novináře nemohla úkolovat, jako někteří její vládní kolegové z koaličního hnutí ANO. Za svou mluvčí si zvolila Jarmilu Balážovou, která jako novinářka posbírala řadu prestižních cen, ale v roli mluvčí se trápila a trpěla stejným handicapem jako její šéfka - nedostatkem odbornosti a vhledu do tématu. Tiskové konference tak mnohdy vypadaly jako přehlídka toho, kdo z dvojice mluvčí - ministryně vyplodí větší klišé. Nelze se tak divit, že odborně zdatní novináři konference časem v podstatě ignorovali. Pozitivní PR se Valachové dařilo vytvářet jen díky Hospodářským novinám a dceřinému webu Aktuálně.cz, kde tamní redaktorka nekriticky a obdivně publikovala každý ministrynin návrh. Vliv Hospodářských novin na veřejné mínění je však takřka nulový. Oproti tomu bulvární Blesk, nejvlivnější české médium, do Valachové v rámci kampaně "Ministryně chaosu" kopal, kde mohl. I kvůli tomuto nepoměru byla Valachová dlouhodobě jednou z nejméně populárních členů vlády.

Spolupracovníci

Ministryně do svého nejbližšího týmu obsadila zejména své kamarádky či kolegyně z doby, kdy byla náměstkyní ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera. Její výběr byl na pováženou. Úřednictvu železnou rukou vládne náměstkyně pro legislativu Dana Prudíková. O tom, kdo se směl s ministryní vidět, rozhodovala někdejší šéfka kanceláře ministryně Simona Kratochvílová, která následně povýšila na náměstkyni pro sport. Z funkce byla odvolána kvůli údajné korupci. Dalším šokem byl výběr náměstka pro vzdělávání. Stal se jím Václav Pícl (ČSSD), který se v minulosti vážně potýkal s alkoholem. Když se v říjnu 2001 dobýval do služebny Městské policie Rakovník, hrubě urážel strážníky. Zbytečnou funkci školského ombudsmana předala ministryně Ladislavu Hrzalovi, který proslul svými nepříliš častými výjezdy do škol. Tam se mu ale podařilo arogantním chováním popudit všechny okolo. Personální politika opravdu Valachové nešla...

Politika

Velkým plusem Valachové bylo spojení síly a ženství. Její šarm často rozhodil nejen premiéra Bohuslava Sobotku, který při setkáních často ztrácel svůj roky pilovaný výraz nezúčastněného úředníka, ale dokonce i Andreje Babiše. Ten na jednom z plesů, kde spolu tančili, označil Valachovou za "nejpůvabnější sociální demokratku". Oběma mužům imponovalo, že političce nedělá problém prosazovat svá témata, ale zároveň ve vhodných chvílích příjemně zalichotit a zapůsobit na mužské ego. V politice, která je stále do značné míry mužskou záležitostí, šlo o příjemné zpestření.

Budoucnost

Kateřina Valachová v politice nekončí. Na její místo nastupuje Stanislav Štech, který jí byl jako politický náměstek celou dobu velkou oporou. Sama jej jednou, s mírnou nadsázkou, označila za svého mentora. Její progresivistické myšlenky tak nyní bude prosazovat on a Valachová se soustředí na blížící se parlamentní volby. V barvách ČSSD je dvojkou kandidátky ve středních Čechách. Bylo by škoda, kdyby se do sněmovny nedostala. Za roky ve funkci totiž ukázala, že na sobě dokáže zapracovat. Že je velmi houževnatá. A že má co říct. Jako ministryně pro lidská práva? Fajn. Školství by se ale měla věnovat už pouze jako koníčku.