Vzruch okolo Nobelovy ceny za literaturu pro Boba Dylana stále trvá. Muzikant a básník se ke svému laureátství totiž zatím neobtěžoval vyjádřit a Švédské akademii, která o ceně rozhoduje, se nepodařilo se s ním spojit.
Pro mnohé je Nobelova cena za literaturu nejvyšším oceněním toho, co lze na daném poli dokázat. Bob Dylan si s ní zřejmě velkou hlavu nedělá. O tom, že ji získal, se celý svět dozvěděl minulý týden, 13. října. Zatímco v médiích a na sociálních sítích zuřily bouřlivé diskuse nad tím, zda je fér získat Nobelovu cenu za literaturu na základě (především) písňových textů, sám Dylan nerušeně - a mlčky - pokračuje v turné.
Snad žádný ze současných umělců neprojel tak dramatickou horskou dráhou výkyvů popularity, zbožštění i zavržení fanoušky, fascinace a lhostejnosti ze strany médií jako právě Dylan. Když mu téměř na den přesně před čtyřiadvaceti lety přátelé a kolegové uspořádali hvězdný koncert ke třiceti rokům hudební kariéry, prožíval jeden ze svých osobních bankrotů a do resuscitace jeho tehdy uvadající kariéry mu zbývalo ještě pět let. V Oscara a Zlatý glóbus, o Nobelově ceně nemluvě, tehdy nejspíš ani nedoufal, pokud o ně vůbec kdy stál. Všech těchto trofejí se nakonec dočkal. Při tom, jak bouřlivým uměleckým i osobním vývojem prošel, však lze chápat rezervovanost, jakou k nim chová.
Kolem takto významných ocenění se nutně a pravidelně rojí kontroverze. Kdo měl dostat a nedostal, kdo dostal a neměl dostat... Jorge Luis Borges Nobelovu cenu za literaturu nikdy nezískal zřejmě proto, že vyjadřoval podporu vojenským režimům v Argentině a Chile, zatímco Jean-Paul Sartre a Pablo Neruda touž trofej obdrželi i přes to, že otevřeně stáli za levicovými diktaturami. Kvůli Nobelovce pro Elfriede Jelineková rezignoval člen Švédské akademie Knut Ahnlund. Řada z laureátů, například s nacisty sympatizující Knut Hamsun, má minulost pošramocenou natolik, že v očích mnohých Nobelovu cenu zdiskreditovali na dlouhá desetiletí dopředu. A abychom nezůstávali jen u téhle ceny, vzpomeňme na "tanečky", které provází udílení (a vracení) českých státních řádů, zejména za prezidentování Miloše Zemana.
Pokud však nobelovská procedura probíhá tak, jak má, může udělení ceny mít ještě často opomíjenou sladkou dohru v podobě děkovné řeči laureáta. Třeba ta, již v roce 1950 přednesl William Faulkner, je vrcholným literárním dílem sama o sobě. Přijme Dylan "svou" Nobelovku? A ať už ano, či ne, vyjádří se k ní nějak?
Dylan je stále na svém Nekonečném turné, které trvá už téměř třicet let (od 7. června 1988). Dnes hraje v El Pasu v Texasu, zítra v Lubbocku ve stejném státě, za rok může vystupovat kdekoliv na světě. Na letošní prosinec, kdy se Nobelovy ceny slavnostně předávají, svůj itinerář zatím nezveřejnil. Na hradě i v podhradí se tleská i píská a trubadúr jede o štaci dál.
Autor je redaktorem kulturní rubriky časopisu TÝDEN.
