Dva roky má trvat dlouho plánovaná rekonstrukce Negrelliho viaduktu v Praze, stavební památky stejně monumentální jako nenápadné. Rovněž dvouletá rekonstrukce pražského Uměleckoprůmyslového muzea se naopak chýlí ke konci. Obě budovy patří mezi ty, které jsou spojené s průmyslnickou a mecenášskou rodinou Lannů, jejíž velkorysý odkaz je stále aktuální.
Zatímco za Karlovým mostem se sjíždějí turisté z celého světa, Negrelliho viadukt pomalu nevnímají ani domorodci, kteří po něm denně jezdí nebo procházejí pod jeho oblouky. Unikát je to přitom srovnatelný. Stavba uvedená do provozu 1. června 1850 je po Karlově mostě druhým nejstarším stojícím pražským mostem, třetím nejdelším mostem v republice, z toho nejdelším železničním. Do roku 1910 byl i nejdelším mostem v celé Evropě. O jeho bytelnosti a nadčasovosti nejlépe svědčí fakt, že bez větších úprav (rozšíření některých oblouků kvůli pozemní dopravě, vynesení zábradlí na konzole kvůli přistavění slepé koleje) drží dodnes, že bez úhony přečkal řadu povodní včetně tisícileté vody v roce 2002 a že jeho klasicistní sloh dodnes lahodí oku.
Negrelliho viadukt je jako filmová hudba: tu by, pokud je složená "správně", běžný divák neměl vědomě vnímat, přesto neoddělitelně formuje jeho zážitek. Negrelliho viadukt tu prostě stojí a zásadně přispívá k dopravě na trase ve směru na Drážďany i k lokálnímu životu v Karlíně, na Novém Městě i v Bubnech. Masivní oblouky od počátku existence mostu poskytovaly prostor k využití jako krámky, sklady či parkoviště, v 21. století pak sílí tendence organicky je začlenit po vzoru jiných evropských metropolí do městského života. Plán rekonstrukce s takovým sekundárním efektem původně nepočítal, úspěch kulturního projektu Léto pod viaduktem, který na potenciál místa loni upozornil, do něj však možná zanese nové prvky.
O lepší povědomí obyvatel města o jeho mnohdy skrytých klenotech se zasazuje také festival Open House, jehož třetí ročník proběhl minulý víkend. 43 budov a objektů v jeho rámci zaznamenalo přes 43 tisíc návštěv. Po mnoha skvěle vybraných místech minulých ročníků (vynikají zejména technické stavby - například vodní elektrárna na Štvanici) byly letos k vidění například interiéry takzvané Lannovy vily v Bubenči. Výstavnou novorenesanční budovu nechal postavit Vojtěch Lanna ml., úspěšný velkopodnikatel a mecenáš ze známé rodiny, která stavěla právě i Negrelliho viadukt nebo druhdy druhý nejstarší stojící most přes Vltavu, most Císaře Františka I. (dnes Legií).
Vojtěch Lanna ml. spoluzaložil také pražské Uměleckoprůmyslové muzeum, kterému věnoval půjčkou vystavenou sbírku čítající 1200 kusů. A jestliže Negrelliho viadukt se na rekonstrukci teprve chystá, Uměleckoprůmyslové muzeum ji už má téměř za sebou; plánovala se patnáct let a trvala dva roky. Slavnostní otevření s několika výstavami se chystá na listopad, ale ještě než se budova opět zaplní expozicemi, bude do letních prázdnin k vidění prázdná, aby veřejnost mohla ocenit skvostnou architekturu a výzdobu Josefa Schulze.
Starejme se o město a město se bude starat o nás. Takhle si Lannové svůj program asi nikdy nezformulovali, přesto je z jejich konání patrný - stejně jako progresivní chápání urbanismu coby veřejné služby. Negrelliho viadukt či Uměleckoprůmyslové muzeum jsou víc než "jen" stavby, tak jako je celek - město - víc než jen celkem svých částí.
