Očima Martina Hekrdly
Levice bolí

"Docent Putna je nám putna! Hlavně když prezident prosadí majetková přiznání a obnaží amatérismus vládních žab na prameni ekonomiky." Zhruba takto probublává "hlas lidu, hlas Boží" na obranu Miloše Zemana poté, co prezident musí čelit kritice, ba revoltě proti vážnému zpochybnění hradní designace docenta Martina C. Putny profesorem. Bijme se s nečasem vlády Nečasovy, ne s vratkým palcem či vrávoravou virózou levicového prezidenta. A kdyby se i napil na kuráž, ať! Boj ho čeká těžký...

Skoro lituji, že věci nejsou tak jednoduché a že prostě nestačí se jen pevněji semknout za vytouženým vůdcem lidu, jenž je - jak se dalo očekávat - vystaven rejdům odvěkých nepřátel. Před pondělním zahájením Ekonomického fóra v Praze na Žofíně totiž Miloš Zeman vysvětlil novinářům kauzu Putna takto: "Samozřejmě, já plně respektuji právo na sexuální orientaci, ale něco jiného je právo na sexuální orientaci a (...) něco jiného je pochodovat v Praze s nápisem, cituji, 'Katolické buzny zdraví Bátoru'."

Zeman se tu vyjadřuje v duchu platného katechismu katolické církve: orientace nechť je respektována, její podstata a projevy nikoli. Hlas z Andělského hradu zní ale mým uším mnohem liberálněji než ten Zemanův z Hradčan. Katechismus - kánon 2358 - říká: "Nemalý počet mužů a žen má hluboce zakořeněné homosexuální sklony. (...)Třeba je přijímat s úctou, soucitem a jemnocitem a vyhýbat se jakémukoli náznaku nespravedlivé diskriminace vůči nim." Jakémukoli náznaku!

Zeman dělá něco jiného. I veselá provokace v rukách docenta Putny na happeningu přímo k tomu určeném je dostatečný důvod, aby se u nás i v zahraničí uznávaný literární historik, filolog, bohemista, rusista a komparatista nestal profesorem. To je více než jen "náznak nespravedlivé diskriminace". To je homofobie jako vyšitá, v řadě států výslovně zakázaná nebo dokonce trestná. Je běžnou zbraní z arzenálu těch nejkonzervativnějších a krajně pravicových stran i hnutí. V jakékoli zemi by měl politik s podobným postojem vážný problém vydávat se za politika levicového. Mission impossible.

Od fobie k fobii

Vskutku silný mandát má náš pan prezident v jiném, aktuálně nejoprášenějším a kupodivu velmi mobilizujícím nástroji pravicových extremistů Evropy i Ameriky, jakým je islamofobie. Česká populace je sexuálně liberální, pornostudia u nás jen kvetou, protože nenarážejí na náboženské bariéry, a politický tanec kolem homosexuality připadá našemu lidu okrajový a povýtce úsměvný. Celé davy ovšem vážně podporují prezidenta, kdykoli pořádně zatápí - v zemi takřka neviditelným - "muslimákům".

Přitom je právě tohle a právě v podání Miloše Zemana nejsměšnější. Je směšné až k pláči mít za "anticivilizaci" zrovna civilizaci islámskou, díky jejímuž zprostředkování mohla "Euroamerika" převzít antické dědictví a být vůbec dneska tím, čím jest. Vyloženou hloupostí je tvorba postoje k dnešnímu "teroristickému" světu muslimů poukazem na krutost Mohamedova koránu. Přitom pro bezvýhradnou podporu Izraele zároveň nevadí jeho koloniální apartheid na palestinských územích. Natož aby vadily základní texty židovského náboženství, v nichž Bůh a jeho služebníci sprovodili ze světa celé národy, muže, ženy a děti. I s jejich obydlími, svatyněmi a dobytkem.

Islamofobní Miloš Zeman opisuje a přiznal se, od koho. "Doporučuji, abyste si prostudovali ke svému povznesení knížku The Rage and The Pride, již napsala Oriana Fallaciová (1929-2006), nejslavnější světová novinářka," řekl novinářům. Tato "nejslavnější světová novinářka" zahájila kariéru jako žurnalistka levicová a skončila ji jako komentátorská hvězda konzervativních médií i Vatikánu, jenž ocenil její obranu "křesťanských kořenů Evropy" před "islamofašismem" (a posmrtné darování její knihovny Lateránské univerzitě). Nejde o to Fallaciovou nečíst a nepromýšlet. Jde o to, že politik, jenž doporučuje Fallaciovou, která kromě islámu odmítala třeba i referenda anebo umělá oplodnění, není politikem levicovým. Nic více, nic méně. I politik má - podle "katechismu" demokracie - právo na vlastní orientaci...

Darwinova cena pro levici?

Může být i hůř. Běžným nástrojem konzervativní a krajní pravice bývají stálé poukazy na Gaussovu křivku, podle níž také má - jakožto přírodní danost - většina populace průměrný inteligenční kvocient (IQ). A určité sociální vrstvy, ne-li už zase rasy, jsou podprůměrné. Zemanův obraz světa není zcela totožný. Je však obydlen menšinou inteligentních, pracovitých, právem řídících osobností (vláda schopných, meritokracie), které se vzájemně uznávají, tolerují a uzavírají spolu - vždy poctivě dodržované - smlouvy. A pod nimi kolotá mraveniště "idiotů", kteří zaplňují supermarkety, práce jim nevoní, berou si spotřební úvěry a ze samého konzumu nechutně tloustnou.

Tento obraz se blíží "zdravému rozumu", tedy ideologii ("selský rozum" je vždycky ideologie). A je to ozvěna myšlenek, postavených na využití a zneužití sociobiologie, evoluční psychologie a maniakálního "čtení" genetického kódu. Starý dobrý liberalismus je zde vulgarizován a doplňován touto "logickou" operací: jestliže se povaha společnosti odvíjí od jedinců a jedince tvoří geny, potom je na genech založena i společnost. Ne, prezident toto nehlásá. Jenom někdy mluví, jako kdyby tomu tak doopravdy bylo...

Neustále kolem sebe slyším, abych nenutil inženýra Zemana filozofovat a nevydával věci nepodstatné (sexuální menšiny) nebo vzdálené (islám) za cosi podstatného pro naše žití. Ale v ekonomii, tedy tam, kde je Zeman nejvíce doma a cítí se nejjistěji (a díky němu často i Čechové), slýchávám zpravidla zurčet studenou sprchu.

Na pondělním ekonomickém fóru tekla proudem. Větu "Žijete-li nad poměry, hrubý domácí produkt roste a někde dole tiká bomba státního dluhu nebo deficit veřejného rozpočtu," neřekl tam Miroslav Kalousek, ale Miloš Zeman. Přednost investiční ekonomiky před ekonomikou spotřební (strana poptávky), nedávali na Žofíně ekonomové "strany nabídky" (kapitálu), kteří obklopovali Ronalda Reagana a Margaret Thatcherovou, ale Miloš Zeman. Ale - pozor, teď přijde něco levicového! - ani jménem "spolupráce veřejného a soukromého sektoru", tedy přihrávky evropských fondů a veřejných zakázek soukromým firmám (Public Private partnership) nehovořil na fóru Tony Blair, ale Miloš Zeman. Jen jestli ten Blair stále je a někdy vůbec byl levicový...

Zeman řekl: "Investice nebolí (...). Bolí spotřeba, bolí člověk s nataženou dlaní." Kdyby jenom to!