Původní a základní hypotéza (říkejme tomu tak) trvá: cílem bleskurychlého odvolání Jiřího Pospíšila z postu ministra spravedlnosti bylo zamezit, aby ústecká žalobkyně Lenka Bradáčová mohla být jmenována do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze, jak si to vydupává nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Má se tím zabránit - pokračuje již zlidovělá hypotéza - řádnému došetření kauzy CASA. I kdyby byla Vlasta Parkanová sněmovnou vydána a vyšetřovateli Mazánkovi zazpívala něco jiného nežli "majora Radarina".
Tohle se českému lidu bude jen těžko vyvracet. Ale díla se chopili profesionálové političtí, právní i mediální, a tak je naděje na úspěch. Vezměme to od konce. "Hlídací psi demokracie" už cupují Pospíšilův obraz "údajně" protikorupčního prince Bajaji, kterého odstranila "údajná" chobotnice. Vždyť je to jasné! Za Pospíšilem přece stojí - vždycky stál - západočeský boss Roman Jurečko, jeden z nejohavnějších kmotrů v zemi. Pospíšil sám zapadl až po uši do hnojné justiční mafie, která pustila k vodě pedofilní katarské princátko i místopředsedu vlády Jiřího Čunka. Pospíšil to byl, kdo jmenoval Vlastimila Rampulu na vrchní státní zastupitelství. A pak si klidně dělá svatouška - píšou nestranní novináři - při takzvané očistě justice, kterou si zřejmě předtím natrénoval při takzvané očistě plzeňských práv. Pospíšil aby odteď takříkajíc chodil kanály a nevystrkoval nos.
Málem jsem jim na to skočil. Teprve když se začalo upozorňovat, že i ten ctnostný Pavel Zeman má máslo na hlavě, tedy "komunistického prokurátora" Igora Stříže coby náměstka, hned jsem věděl, co mi ten dnešní "antipospíšilismus" připomíná. Ano, bylo to v předjaří roku 1977, když Rudé právo obvinilo signatáře Charty
Otevřeme dnes noviny a čteme v nich, že strana, která stojí a padá se sítí kmotrů, je odporná. Že systém, který ohýbá spravedlnost justiční mafií, je koncentrátem hnusu. Ale také že člověk, jenž v tom septiku dokrauloval k postům, je zvláště nechutný až tehdy, když chce ten nevoňavý "bazén" vypustit.
Samozřejmě, Pospíšil není ani reformní komunista, ani reformní konzervativec. Je ale mladý, vnímavý k větru doby, v níž sklízeli ovoce "pánové Čistí" protikorupční rétorikou a nejméně jeden televizní tlučhuba potíráním "dinosaurů" (s pomocí dinosaura). Proč by to tedy nezkusil z resortu, na němž i účelové obrácení mohlo reálně uškodit darebákům. Případný Pospíšilův politický comeback - ovšemže ze západočeské základny - bude tak mít vyšší princip mravní. To je celé. Leč velmi nebezpečné. Bylo třeba, jak říkával klasik (Jiří Čunek) v jiné souvislosti, "vyříznout vřed".
Je to zpolitizováno!
Uvedenému "personálnímu zabezpečení" případu CASA předcházela právní dělostřelecká palba. Ředitel Ústavu státu a práva AV ČR Jan Bárta překročil všechny kompetence, a to své vlastní i pravomoci celé instituce, v jejímž čele stojí (a která - mimochodem - zakládala "slavná" plzeňská práva), když k žádosti o vydání Vlasty Parkanové vypracoval elaborát, že k žádnému trestnému činu nedošlo. Lhalo se v médiích zvesela, že podobný elaborát zplodila Legislativní rada vlády. Šlo přitom o stanovisko místopředsedy této rady, ústavního právníka Petra Mlsny. Šéfuje mu Karolína Peake, vrchní záchranářka Nečasova kabinetu v dubnové vládní krizi. Nic víc, nic méně.
Nad všechny právní znalce vynikl samozřejmě ministr financí Miroslav Kalousek. V jeho historickém výkladu práva s exkurzí do čarodějnických procesů a vyhlídkových letů na Petrovy kameny chyběl už jenom odkaz, jak byla poprvé v Evropě učiněna přítrž čarodějnickým procesům. Novověk začal přímo na takovém procesu! A sice osvobozujícím rozsudkem s velmi pádným zdůvodněním: "V Anglii neexistuje zákon, který by zakazoval létat." Potíž je v tom, že v Česku stále existuje zákon, který veřejným činitelům zakazuje předražovat.
Kalouskův "autoritativní" výklad desetileté vládní praxe neměl chybu. Ale to již nešlo o paragrafy, ale o svaly, nešlo o právní kontroverzi, ale právě o onu autoritativnost, o prskání potrefené moci. Vicepremiér v tom byl v souladu s premiérem, který už dříve hřímal, že policejní "plukovníci a podplukovníci" o složení vlády rozhodovat nebudou. O vládě přece rozhoduje lid, nyní dokonce zastoupený přímo LIDEM paní Karolíny. A žádný Mazánek.
Odstranění Pospíšila změnilo situaci. Politické siláctví mohlo být ze dne na den nahrazeno starostí týchž politických autorit, aby se politika do spravedlnosti nevměšovala. Mám hypotézu (nic jiného to není), že TOP 09 jednala v dohodě s předsedou ODS, když vznesla striktní žádost na jmenování Bradáčové. Hned mohli spustit připravený kolovrátek, že ministr spravedlnosti - čili nový ministr Pavel Blažek - "není automat" (řekl Petr Nečas), aby odkýval nejvyššímu státnímu zástupci (natož politické straně) jakýkoli personální požadavek. A při Blažkově úterním jmenování prezident Václav Klaus zdůraznil: "Politický souboj se má odehrávat v parlamentu, ve volbách, ne v justičních palácích."
Bradáčová byla zpolitizována. "Je to zpolitizováno," říkají již celá léta zastánci "věcných řešení" ve sporech sociálních a problémech ekonomických, kdykoli potřebují prosadit bezohledně své zájmy a vše "zpolitizované" smést ze stolu. Klidně budou Lenku Bradáčovou či Pavla Zemana chválit, a také to dělají. Neboť již dosáhli svého. Proto mohou vyzývat sněmovnu - i Vlastu Parkanovou -, aby se nebála vyšetřoven zastrašených Mazánků a sama šla do toho. Proto mohou Vlastimil Rampula a Jiří Grygárek uklízet stoly na Vrchním státním zastupitelství v Praze. Mouřeníni vykonali svou práci, mouřeníni mohou jít. Je vymalováno.
Lidé snadno uvěří, že právě takto vrátila mafie úder svým odpadlíkům a nepřátelům. I když je to pouhá hypotéza, logická síť nepotvrzených předpokladů. Ale zvláštní věc: výklady událostí, jaké dnes najdeme v učebnicích dějepisu, ve své době zpravidla pouhou hypotézou byly.
