Nahatá BIS ve stínu Ukrajiny

Domácí
3. 4. 2014
Jiří Růžek.
Jiří Růžek.

Někdejší šéf Bezpečnostní informační služby Jiří Růžek ve svých pamětech V labyrintu zpravodajských služeb poodhalil oponu nad příšeřím civilní kontrarozvědky.

A sukně jí nadzvedl opravdu vysoko, píše-li, že si "politici, zpravodajci i policisté uvědomili sílu sedmé velmoci, která dokáže veřejně popravit kohokoli, kdo je jí náležitým způsobem předhozen".

To je totiž opravdu silná káva, přičemž v ohlédnutí se za uplynulými lety lze dát Růžkovi svým způsobem za pravdu: politických odstřelů, a vycházíme-li z Růžka, tak odstřelů pravděpodobně za pomoci civilní kontrarozvědky, politiků, policistů a takzvaných investigativních novinářů, bylo tolik, že na to nestačí naše prsty na rukou ani na nohou.

V této rovině je možno prohlásit, že BIS spolupůsobí do domácí politické scény účinně, ne-li razantně. Budeme-li se však tázat po kontrarozvědné ochraně naší vlasti, zůstáváme spíš na suchu, ačkoli to má být jedno z hlavních polí činnosti této služby. A v souvislosti s tlakem našich politiků, aby se Ukrajina stala členem EU a byla EU "otevřena", jde i o velmi aktuální bezpečnostní téma.

Už jenom proto, že ve zprávách BIS se od roku 2010 objevuje konstatování o vlivu ukrajinských zločineckých skupin v ruskojazyčných strukturách na území naší republiky. Podle policejních zdrojů stačí zmínit Luhaňskou brigádu, jejíž teritorium zahrnuje celou Moravu a Slezsko, Mukačevskou brigádu, působící v severních, západních a jižních Čechách, Kyjevskou brigádu, operující zejména v oblasti našeho hlavního města, Lvovskou brigádu, nedisciplinovanou vůči ostatním, Užhorodskou brigádu, jejímž hlavním působištěm je opět Praha, Krymskou či Krivojrogskou brigádu.

Ukrajinský řízený zločin dosahuje podle BIS zisků "organizovanými krádežemi, zajišťováním takzvané ochrany vybraných nočních klubů, prostitucí, klientelismem, distribucí nekolkovaných cigaret a alkoholu". Díky znalosti prostředí stavebnictví provádějí brigády rovněž vloupání do novostaveb a stavebních buněk. Nikdo však již neví, byly-li již na českém území rozbity, umírněny, nebo zda se naopak připravují na posily "otevřením" Ukrajiny a jestli dostáváme o tomto zločinu z Kyjeva vůbec relevantní informace.

V případě našich zpravodajských služeb stojí tak možná za připomínku, co napsal Charles de Gaulle ve svých pamětech. Neubránil se mimo jiné konstatování, že za druhé světové války to měl Winston Churchill snazší, neboť na rozdíl od de Gaulla disponoval mimořádně kvalitními informacemi od českých zpravodajců, které mu předával Edvard Beneš. Proč? Jistě proto, že tito naši předci se zřejmě namísto své práce neúčastnili vnitropolitických převratů a pletich a neskrývali se za novináře.

Autor: Marek PřibilFoto: ČTK

Naše nejnovější vydání

TýdenSedmičkaPředplatné