První kolo přímých prezidentských voleb odsoudilo Miloše Zemana (1,25 milionu hlasů) k tomu, aby si v příštích čtrnácti dnech zahrál na papeže české levice. Odsoudilo však také levicový elektorát k Zemanovi, i když to posvětilo vedení Lidového domu? Jiří Dienstbier však nikoli. Není tak vůbec jisté, zda Zeman ve druhém kole obdrží rozhodující část z více než 800 tisíc hlasů, které Dienstbier obdržel. Naděje Karla Schwarzenberga (v prvním kole 1,2 milionu voličů), že dobude Hrad, je tedy značná.
Oba finalisté představují dvě záhady, každý jinou. Jak se mohlo stát, že čím dál cyničtější egocentrista, obklopený podivnou šloufovskou klientelou, povede levicový lid do tažení proti české variantě neoliberalismu, nejnověji navoněnému aristokratickým odérem? Mladý kandidát ČSSD Dienstbier prostě "nepřerazil" libé vůně z let, kdy první bonmotista tandemu Zeman-Klaus vystřídal nejprve toho druhého v čele sněmovny a pak i vlády. Bůh a Klaus mu tenkrát žehnali slušným růstem, Klausův "bankovní socialismus" Zeman zprivatizoval, aby kapitalismus nejen vzkvétal, ale vůbec se u nás zdravě rozběhl. "Opoziční smlouva" v tichosti budovala infrastrukturu penězovodů, "toleranční patent" to jistil, malé strany byly na hanbě a o ekonomických krizích tlachal jen šéf mladých komunistů jménem Gottwald, nomen omen.
Deus ex machina
Paměť levicového voliče je možná sofistikovanější. Je přesvědčen, že "svého Miloše" zná. A chápe jeho uražené ego, když mu Špidlovo vedení v roce 2003 utnulo první vlnu aspirací na hlavu státu a otevřelo Klausovi cestu pro desetileté panování (a samo se s unionisty a lidovci pustilo ve vládě do první "reformy veřejných financí", poznamenané "dobrými radami" Miroslava Kalouska, tehdejšího šéfa nejen lidovců, ale i rozpočtového výboru sněmovny). Oč byla opoziční smlouva ČSSD s Klausem horší nežli sám Klaus, otravující téže straně z Hradu život, jak nejvíce bylo možno a myslitelno? A nešlo to snad v éře po Zemanovi s Lidovým domem i Českem veškerým od desíti k pěti?
Potud levicový lid, který "ví své" a novinám nevěří. Ne že bych se mu divil. Ale ocitne-li se Miloš Zeman na Pražském hradě, bude se divit právě tento lid ze všech našich lidů nejvíce.
Karel Schwarzenberg je vynikající produkt záchranářů české pravice. Byl spuštěn jako deus ex machina na scénu v situaci, kdy ODS začala ztrácet páru coby lídr středopravého křídla, a ve všech těch letech, kdy kontinuálně dále upadala.
Kníže nejdřív posloužil za maskota Straně zelených, s níž Martin Bursík dokázal nemožné: stvořit a uchovat, dokud to šlo, Topolánkovu pravicovou vládu a její reformní zběsilost. Při dalším úpadku ODS, účinkoval Schwarzenberg při zakládání ODS (b), zvané TOP 09, opět jako spolehlivý maskot. Schwarzenberg je zkrátka notorický straník. Záhadou je, jak se mu teď podařilo vnuknout národu přesvědčení, že - v roli nepochybného předsedy Kalouskovy vládní strany - navazuje na Havlovu "nepolitickou politiku" a její protipartajní břit.
Knížecí chudinská polévka
Je to jednoduché: stačilo popřít nos mezi očima, odhekat pár plebejských promluv a stupňovat protimluvy tak propastné, že už je zdravý rozum prostě musí pominout. Malý příklad: Karel Schwarzenberg už na podzim 2010 zvažoval, že funkci předsedy možná složí, protože nástupci jsou po ruce. V TOP 09, řekl, je "několik nadaných lidí", kupříkladu "Jaromír Drábek, ten je vynikající... Možná to bude taky Kalousek."
Dva roky po knížecím vzývání těchto ministrů, z nichž Drábek nepřežil své skandály v čele resortu (ne)práce a (a)sociálních věcí, sKaret a trestně stíhaného prvního náměstka , pustil se Karel Schwarzenberg - po sobotním úspěchu v prvním kole - do vaření metaforické chudinské polévky. Z Hradu se prý bude zastávat těch, kteří jsou "znevýhodněni v naší společnosti", lidí postižených, starých, nemocných... Jako se jich "zastávají" Drábek, Kalousek a Heger?
Žádný z obou potenciálních prezidentů není zárukou, že budou - jak se stále omílá - "těmi, kteří sjednocují". My ale teď nejsme "spřízněni volbou", jak by napsal pan Goethe. Tam kde se podvádí a přehrává, společnost spěje k rozpadu. A budeme se všichni divit.
