Jestli bude za svobodu internetu v Česku dál bojovat partička, která byla v sobotu k vidění na pražském Klárově, můžeme všechny ty internety rovnou zakázat. Chce to aspoň Tomáše Kluse, jinak to lidi zajímat nezačne.
Hned na začátku říkám, že plány ministra vnitra Milana Chovance na zglajchšaltování internetu se mi nijak zvlášť nelíbí. Je hezké, že chce prostřednictvím kontrol, hlídání a blokování přístupu na některé stránky bojovat proti daňovým únikům na webu, terorismu a dalším nepříliš pěkným věcem. Jakmile ale stát dostane v sebelepším úmyslu do ruky nástroje, které mu umožní stanovovat, co na internetu může a nemůže být, vždycky to smrdí malérem. Takže ano, stavět se proti tomu, aby ministerstvo vnitra - nebo jakékoliv jiné ministerstvo - určovalo, na který web se podíváte a na který ne, je nutné.
Rozhodně by za svobodu internetu ale neměla bojovat partička, která byla k vidění v sobotu na pražském Klárově. Bylo tam docela dost lidí, kteří si ke jménům přidávají přezdívky jako Kedrigern a Torrent, což může dobře zapůsobit na voliče Pirátů, fanoušky operačního systému Linux a zastydlé hráče her na hrdiny. Vedle Pirátů přišli Svobodní, čímž jsme se dopracovali k tomu, že za svobodu internetu bojují politické strany s celkovou podporou zhruba dvou procent voličů, když připočteme zelené, jsme dejme tomu na pěti procentech - bohužel ale zrovna tyto tři strany na 95 procent svých nevoličů působí jako parta zcela ultimátních ufonů. Neumím si představit, jak si volič dejme tomu v Chlumu u Třeboně řekne: "Hmm, výrazní politikové jako pirát Mikuláš Ferjenčík, svobodná Tereza Sladkovská a zelený Petr Vilgus varují před omezením svobody na internetu, to bude asi vážné."
Ani dál v prezenční listině klárovských bojovníků za svobodný internet nejsou k vidění jména, se kterými by se lidé mohli nějak zvlášť identifikovat. Máme tu jednoho korporátního právníka, jednoho píáristu a jednoho šéfa vysokoškolských "Studií nových médií". Asi tak nejblíž k osobnosti, se kterou by se bylo možné identifikovat, je Ondřej Neff, ale jen v případě, že by se ho povedlo dobře prodat jako manžela Aničky Liškové z Ulice.
Chce to najít někoho, kdo je všeobecně známý a národ mu důvěřuje. Zdeňka Pohlreicha, doktora Uzla, televizní věštkyni Demeterovou nebo aspoň Tomáše Kluse. Jinak zůstane u toho, že regulace internetu dle ministra Chovance je asi docela dobrá věc, když proti ní jsou takoví podivíni. Což je přesně to, co si Chovancovi mediální poradci z agentury Bison & Rose nemohli přát ani v těch nejodvážnějších snech.
Chovanec na Twitter napsal něco v tom smyslu, že si taky přeje svobodný internet, ale bez loupení a znásilňování. Jestli teď pánové Kedrigern, Torrent a spol. se svou vizáží zloduchů z Pána prstenů začnou říkat, že oni taky ne, něco mi říká, že jim to moc lidí baštit nebude, jakkoliv mají pravdu.
Takže prosím, pojďme za svobodu internetu zabojovat trochu efektivněji. Začal bych u toho, že se kampaň nepovede tak, aby bavila lidi, kteří ji dělají, ale tak, aby někoho oslovila.
