Je-li zbla pravdy na tom, že vyšetřování "Nagygate" kriminalisté a žalobci schválně protahují, patří jim za to ručičky pozlatit, ba snad i skráně ozdobit vavřínovými věnci. Kdyby totiž šlo z jejich strany všechno ráz na ráz, až by potrefené husy nestačily mrkat, natož kejhat, přišli bychom možná o komentáře expremiéra Petra Nečase k jeho pátečnímu výslechu, které jsou zdrcující zprávou o stavu vědomí české politické elity.
Nečas promluvil spatra na kameru do lesu mikrofonů a pak se ještě zvlášť vyjádřil pro Českou televizi. Díky těmto vstupům tedy víme, co je vlastně nyní u nás prý manipulativně degradováno a kriminalizováno: policie údajně ničí - kromě zdraví obviněných "fyzickými a psychickými strázněmi" - také "společenský statut" (sic!) obviněných (což ochotně - byť zcela špatně - expremiér pro nevzdělané vrstvy, určitě s nižším statutem, přeložil jako "společenské postavení"). Ne, STATUT je cokoli, z čeho pro funkčně zařazenou osobu či organizaci vyplývá přímo a výhradně ze zákona nějaké oprávnění a povinnosti. Například oprávnění i povinnost policie, státních zastupitelství a soudů vyšetřovat a trestat kriminální jednání. Statut vzájemného plnění mezi patrony, kmotry a klienty příslušníci politických pozic a státního aparátu nemají.
Bývalý ministerský předseda měl ve skutečnosti na mysli - a jeho chybný "překlad" to potvrzuje - sociální STATUS, sociální pozici, více či méně neformální společenské postavení příslušníků elity, do níž patří a za kterou hovoří. Podvědomě - Freude, Freude, vždycky na tě dojde! - se však zřejmě domnívá, že tato "pouze" statusová pozice umožňuje páchat morálně zcela pokleslé a přinejmenším zčásti nezákonné skutky, které nejenže pokládá za standardní u nás i - nepravdivě - v západní Evropě či severní Americe, ale rovněž za statutární, zákonné. Dokonce za skutky povinné, mají-li být politika a parlamentní demokracie udrženy v chodu. Například "trafikaření" a jiné zábavné hry na "něco za něco", aby byli vyděrači "happy" (jak plyne z odposlechů), jsou podle Nečase "normální standardní politické kroky, mezi které patří i distribuce funkcí a pozic".
Oni se vážně domnívají, jsou o tom svatosvatě přesvědčeni, že jejich statuty a statusy splynuly. Že jedno jsou. Že zastupování ústavně dané "suverenity lidu" a veřejná správa spočívají v "distribuci funkcí a pozic" mezi nimi, v tenké sociální vrstvě, jejíž příslušníci - v zásadě stále stejná galerie monotónně ulhaných obličejů - se na špici české politiky "demokraticky" zabetonovali. Na věčné časy? Buď jak buď, vytvořili si systém osobních hierarchických vztahů napříč politickým spektrem i privátní sférou, a tuto feudalizaci, jež směřuje ke zmafióznění státu, pokládají za normu, za statut demokracie a svobody.
Není žádná náhoda, že Nečas na kameru učinil vrchního žalobce Ivo Ištvana "osobně zodpovědným" za zdraví (život?) obviněných. Mafiánskému myšlení totiž notoricky uniká, že věc veřejná (res publica) je založena na neosobních mechanismech, které jedině mohou zajistit ono slavné "padni komu padni". Jen takové mechanismy mohou garantovat rovnost práv, například mezi kresličem tykadel na hlavách politiků Romanem Smetanou a distributorkou průšvihů z Úřadu vlády Janou Nagyovou. Anebo mezi Nečasem a Ištvanem. Pochybil-li ten, nebo onen, nesmí je v demokratickém právním státě trestat až Bůh anebo okamžitě don Corleone. Musí je trestat - nebo osvobodit - republika.
Brzy uvidíme, zda máme stále ještě Prahu, nebo už jen to "staré dobré" Palermo.
