David, tedy jen pomalu sílící nedochůdče jménem Evropský parlament, porazil Goliáše, tedy neomylnou eurovládu, Evropskou komisi. I když šlo o prkotinu, takzvaný semínkový zákon, ukázalo se, že ne každá zhůvěřilost z bruselského Berlaymontu musí vždy projít. Chce to jen odvahu a sílu se jí postavit.
Návrh evropské směrnice na regulaci osiv, známý jako semínkový zákon, pronikl do českých médií už loni na podzim. Psalo se o konci bramborářů a jiných pěstitelů kvůli přísným podmínkám EU pro nakládání s osivem a jiným reprodukčním materiálem.
Titulky novin sice trochu přeháněly, ale zase ne tak dramaticky. Snaha sloučit do jedné směrnice dosavadních dvanáct předpisů, lišících se podle oborových specifik, by některá odvětví opravdu minimálně ochromila, někde by možná drobným zemědělcům prakticky znemožnila pěstovat zeleninu a obilí z osiva z předchozí sklizně. Do jednoho pytle se tu dostalo obilnářství, bramborářství, zahradnictví, lesnictví a kdoví co ještě.
O semínkovou směrnici se europarlament s komisí dlouho přetahoval. Na různých úrovních komisaře vyzýval, ať zmatený dokument přepracují, ale evropská "vláda" si sebevědomě trvala na svém. V úterý vše dospělo až k nikterak častému silovému hlasování, při němž 650 europoslanců shodilo směrnici ze stolu. A budiž zaznamenáno, že lví podíl na tom měl i český poslanec Pavel Poc z jindy nezřídka eurohujerské ČSSD, který už loni na podzim prosadil odmítnutí směrnice v prvním z parlamentních výborů, pro životní prostředí.
Malá ukázka toho, že ani v bezmála osmisethlavém tělese se jeden poslanec - neřkuli pak celý dvaadvacetičlenný český výsadek - neztratí, má-li dost vůle, odvahy a trpělivosti. O důvod víc, proč bedlivě posuzovat nabídky politických stran ke květnovým eurovolbám.
Na návrhu semínkové směrnice bylo nejzajímavější (a pro současnou EU možná i nejpříznačnější) to, že nikdy nikdo nepochopil, proč vlastně vznikl. Dosavadní stav fungoval bez problémů, nikdo si na něj nestěžoval a jednu střechovou směrnici nikdo nežádal. Nikdy také nikdo nevysvětlil, v čem má být přidaná hodnota toho, že se dvanáct malých norem sloučí do jedné velké, která dosavadní praxi jen zkomplikuje a zneprůhlední.
A jak to vysvětlovala sama Evropská komise? Obavou ze ztráty dobré pověsti reprodukčního materiálu z EU. Zajímavé, že o dobrou pověst sebe sama či celé Unie se eurovláda tolik nestrachuje. Přitom jenom den před hlasováním o semínkové směrnici byl v Česku zveřejněn průzkum, podle něhož se důvěra v EU propadla na historické dno, pouhých 34 procent. Tohle semínko začíná být tedy po čertech neduživé a nějaká směrnice to asi jen tak nespraví.
