Po provedení vyčišťovací akce od haškovců na špici ČSSD upřela Sobotkova družina konečně pozornost k jednáním o budoucí vládě (první rozhovory sociální demokraté logicky odstartovali s ANO 2011 a lidovci, vládními favority). Politická kvalifikovanost všech zúčastněných se v následujících týdnech teprve ukáže. A bude to napínavé divadlo, jakých jsme zatím viděli jen pomálu.
Platí už skoro za dogma, že ČSSD vstupuje do rozhovorů oslabena předchozím "pučem" lánských spiklenců. Neřeší se příliš (vlastně vůbec), že strana je především oslabena samotným volebním výsledkem, který jí nadělil pouhou čtvrtinu poslanců z dvousetčlenné sněmovny (a před volbami vzývanému i zatracovanému bloku ČSSD-KSČM úhrnem jen 83 křesel). I tento problém je Sobotkovými lidmi "řešen" hlavně poukazem na předchozí rozvracečskou roli Michala Haška a jeho stoupenců. Ti už přece dávno před volbami obecně "okopávali kotníky" předsedovi. A konkrétně si dovolili na ÚVV - nejvyšším stranickém orgánu mezi sjezdy - tajným hlasováním (jeho samotným provedením, nikoli především výsledkem!) "zpochybnit" jeho aspirace na premiéra. A prosadit Zemanovu vládu Jiřího Rusnoka, ještě v září nejpopulárnějšího politika v zemi.
ČSSD jde tedy do jednání s pravostředovými politickými protivníky v bezvědomí o reálných příčinách vlastního volebního propadu. V bezvědomí o zdrojích své neschopnosti podchytit nespokojenost těch, kteří se obrátili ke KSČM, k Úsvitu Tomia Okamury a především k ANO Andreje Babiše (nebo nevolili vůbec); o neschopnosti ustavit modus vivendi (způsob soužití) s kontroverzním prezidentem republiky Milošem Zemanem, který je nezanedbatelnou částí členů i voličů (dnes již spíše voličů potenciálních) vnímán jako levicový politik. (Co dokázal "husita" T. G. Masaryk s Vatikánem - podepsat oficiální Modus vivendi v roce 1927 - vedení ČSSD se Zemanem prostě dohodnout neumí, nemůže nebo nechce).
Matka všech bitev
Toto bezvědomí Sobotkova týmu (v nejširším smyslu) se ve spojení s "válcovací" atmosférou proti zrádcovské "dýce do zad" nutně projeví v absenci kritické, demokratické, zdola působící kontroly vyjednávací mašinérie. Útěk před základními, řekl bych sociologickými fakty i atmosféra čistek (s resuscitací kariéry hejtmana Milana Chovance, evidentně vystrašeného politika s rosolovitou páteří) se nezbytně promítnou do schopnosti strany kriticky posoudit vliv ČSSD na vládnutí a únosnost dojednaných kompromisů.
Zdá se, že po zásadním odstavení vnitřních nepřátel je už opravdu možné všechno. Nejprve "očištěná" ČSSD oslavovala pouhou "možnost" sestavit vládu, a to dokonce vládu z nějakého záhadného důvodu "stabilní". Teď - po zadupání haškovců do požehnané partajní prsti - už se jedním dechem mluví o "hubeném vítězství" (Jiří Dienstbier) ve volbách i "koaličním kabinetu, ve kterém by ČSSD byla hegemonem" (Bohuslav Sobotka). Ne, nikdo se nesměje. "Měl jsem se víc bát," kál se hejtman Chovanec po prozrazené schůzce v Lánech. Teď už se bojí všichni a tváře jim jásají nad kdejakým nesmyslem.
Vždyť hegemonie je "nadvláda". Hegemon je ten, který ostatním poroučí. Hegemon je vašnosta, jehož přání je příkazem. Hegemon je tedy třeba sociální demokrat, jenž jako premiér lusknutím prstu zavede progresivní daně, Babiš Nebabiš. A církevním restitucím srovná kajdu tak, až se z toho Duka s Bělobrádkem poondí. Hegemon není jen lhář, který volá: "Chyťte lháře!"
Ale třeba jsem skutečně škarohlíd, zlojed, ba i haškovec ("Komu fandíte?" ptá se mne výhrůžně český lid). Vždyť ČSSD a ANO 2011 se už dohodly na společné bitvě proti - korupci. To bude stejně významné, jako když se na tomtéž shodl premiér Petr Nečas s Karolínou Peake, matkou zakladatelkou LIDEM.
