Že manuál ministerstva zdravotnictví k "nákupu" služeb věhlasných lékařů platí zrovna od pátku 1. června, tedy od Mezinárodního dne dětí, je náhoda. Leoš Heger (TOP 09) sotva chtěl naznačit, že jedině snad děcko by nepochopilo nehorázné souvislosti a dopady nového, ehm, zdravotnického produktu. "Dnes je svátek náš, nezkoušejte nás," psávali školáci ten den na tabuli.
Heger zkouší celý národ. Pohleďme na tu logiku. Ve zdravotnictví - jako v systému, jejž musí garantovat stát - je málo peněz kvůli dravosti jeho dodavatelů, výdělkářů a parazitů. A ovšem i kvůli asociálnímu přerozdělování společenských zdrojů státem. Ty dodatečné prachy je tam tedy nutné nahrnout tak, že se pod jakoukoli záminkou a s libovolným zdůvodněním dále vyprázdní kapsy lidem, kteří si desítky let platili zdravotní pojištění jako mourovatí. Metoda, kterou známe už z regulačních poplatků všeobecně a z poplatků za recept - dříve za každou položku na něm - zvláště. U nich bylo Ústavním soudem exaktně zjištěno, že nic neregulují.
Nyní tedy vymysleli ceník, v němž konkrétní lékař - pacientem vyvolený k zákroku - stojí pět tisíc korun a primář patnáct tisíc. Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Kolik pětitisícovek stojíš, tolikrát jsi lékařem. Primář je lékařem - snad ve stálých cenách bez přihlédnutí k sezonním vlivům - celkem třikrát. Kolik primářů si přikoupíš, tolikrát jsi pacientem. Pacientem, který má pocit, že dostal úplný servis. Ten pocit stačí. Balení prodává. A beztak se dostane zhruba stejného zboží (léčby) všem, ujišťují nás.
Je to na hlavu, protože pacient se řídí subjektivními dojmy vzešlými z čehokoli, například z frekventovanosti toho kterého lékaře v médiích. Medicína však není jen dílem geniálních solitérů, nýbrž především týmovou prací, jejíž úspěšnost závisí na technickém zázemí konkrétní nemocnice a třeba i na svědomitosti sester. Všechno jedno, hlavně že penízky padají do futrálu?
Kdoví, jestli těch peněz bude v tomto druhu podnikání dost. Až se i chudé rodinné klany budou skládat na primáře nebo experta, jehož jméno jde od úst k ústům, může se léčebný servis pěkně prodražit a technicky zkomplikovat. Také asi proto uvedou manuál do praxe jen čtyři nemocnice.
Hegerovi to jistě nevadí. Plní přece hlavní bod vládního programu: Dostat všechny lidi do vzájemné konkurence, do neustálého pocitu, že jim ujíždí vlak a na hlavu jim i ve volné přírodě spadne pavlač. Jen takoví lidé se pojistí i pro případ tsunami na Máchově jezeře a ochotně si připlatí na tamní záchrannou ponorku, která neexistuje.
Jedno zdůvodnění této nepovedené nákupní horečky odborných, hodnostně vyšších či prostě jen charismatických bílých plášťů se mi zprvu zdálo šokující. Omezí se tím prý úplatky, jinak v medicíně běžné. Ale vždyť jde o legalizaci špinavých peněz!
Potom jsem si však přečetl, že Berlín nedávno dojednal se švýcarskými bankami legalizaci zlodějen, tamních nezdaněných kont německých občanů. Všechno bude richtig, pokud část lupu - v nejhorším polovinu - německému státu laskavě vrátí.
Skvěle zařízeno. Fiskální zlodějny budou dál pokračovat jako korupce ve zdravotnictví. Ale všeobecnou směnu čehokoli a kohokoli za tržní hodnotu, ten základní pilíř západní civilizace, tu univerzální prostituci provozovanou systémem "každý s každým", musíme - ovšemže ve vlastním zájmu - uchovat nám i budoucím.
