Není to tak dávno (minulý měsíc), co jsme se od statistiků dozvěděli, že - tak přímo zněl titulek - Zaměstnanci chudnou, před pěti lety si mohli koupit víc. Konkrétně jsme si loni koupili o pět procent méně zboží a služeb než v roce 2008. Dnes si však můžeme přečíst, že nikoli mezi zaměstnanci, nýbrž Mezi podnikateli zavládla "blbá nálada".
Otázka po náladě těch prvních se ani neklade. A nálada těch druhých, pokud jde o výhled do budoucna, je zase českému ekonomickému tisku zcela nepochopitelná. Když se malým a středním firmám v minulém období dokonce zvýšil počet zakázek a celkový obrat, jak je možné, že se podnikatelská nálada na začátku roku 2013 zhoršila? Počet vlastníků kapitálu, potažmo manažerů, kteří očekávají zlepšení v příštím pololetí, se snížil o více než šest procent (z 26,8 na 20,5). Více než tři čtvrtiny osob s podnikatelským duchem se domnívají, že bude hůř. Anebo nevědí, která bije, a je jim z toho úzko. Co je kouslo?
Karel na Hradčanech
V pondělí k tomu - skryta v blahodárné anonymitě - nějaká ekonomická vědma připojila (na křídovém papíře přílohy Profit deníku E15) tuto geniální poznámku: "Otázkou je, nakolik se do obav podnikatelů promítají reálné ekonomické potíže a nakolik spíše mediální masáž negativními zprávami a znechucení politickou situací."
Tu to máme! Možná by stačilo nějak zařídit, aby se Petr Nečas s Miroslavem Kalouskem (ten druhý povýtce prostřednictvím šéfky resortu práce a sociálních věcí Ludmily Müllerové, Drábkovy nástupkyně) přestali hádat o sKarty. Nebo by zklidnilo rozvichřené duše, kdyby všichni ti spiklení "komunisti" vrátili na ÚSTR Daniela Hermana, neochvějného legionáře národní paměti. Nejlepší by možná bylo zařídit, aby nakonec přece jenom na Hradě seděl místo Miloše Karel - samozřejmě Schwarzenberg a ne, krucifix, Karel Marx; letos uplyne přece už 53 let od napsání knihy Pavla Tigrida - myslel to tenkrát vážně, ale darmo cokoli dnešním konzervantivním slonům vysvětlovat - s názvem Marx na Hradčanech (New York 1960).
Snad by se už jen těmito změnami "znechucení politickou situací snížilo" a ekonomice by se vzduly plachty. Tak přemýšlí současný vládnoucí skanzen, myšlenkový skleník všech skleníků.
Hola, hola, cenzura volá!
Druhou významnou ekonomickou vzpruhou mohlo by být znovuzavedení cenzury tisku, zrušené u nás v březnu 1968, už v necelé polovině - to je pozoruhodné - trvání "totalitního režimu". Cenzoři by pilně odstraňovali všechny "negativní zprávy", které přece nelze nijak odlišit od "mediální masáže".
Ne, otevřeně po tom nevolají. Ale jak jinak "vyřešit" zprávu, která proběhla tiskem v pondělí 15. dubna? Ministerstvo financí oznámilo, že vývoj našeho HDP bude horší, než se předpokládalo, tedy na úplné nule. Už je zvykem "hlášení", že vývoj má být (a potom také je) horší, než se předpokládalo (Česko vstoupilo do pátého kalendářního roku neustálé recese, přerušené jen v roce 2011 nulou). A bude možná hůř, varoval kalný Kalouskův úřad, protože "vývoj v eurozóně" (tedy - upřesněme ho - důsledky tamního nečasu z "kalouskovitých" škrtpolitik) je rizikový. Nula od nuly pojde a sjedeme sešupem do minusu.
Co si to ten Kalousek usmyslel? Jak mohou být média tak lehkovážná a informovat o prognostických výstupech jeho úřadu? Kdo jim to dovolil? Dříve se říkalo, že šíření negativních nálad "odvádí naše pracující od úkolů, které vytyčilo stranické a státní vedení". Dnes se pomalu říká, že pesimismus exponentů plíživé restaurace minulého režimu odvádí podnikatele od investičního odhodlání, které v líté konkurenci neustále vytyčuje neviditelná ruka trhu. Když se to vezme kolem a kolem, "reálné ekonomické potíže" koření právě v podobných rejdech našich třídních nepřátel... Anebo zase ne?
Červený Hrádek is back!
V této zemi tváří v tvář různým problémům - nejen ekonomickým - přibývá řečí a výjevů, které se čím dál více podobají slavnému - nevýslovně blábolivému - Jakešovu projevu na Červeném Hrádku v létě 1989. Jsou tu ovšem tři význačné rozdíly. Dnes, za prvé, jako Jakeš blábolí už pomalu kdekdo a na jakékoli téma (vzpomeňme vystoupení Moniky Pajerové na obranu ÚSTR). Jakási "demokratizace jakešovštiny", zmasovění slepoty, vyhrazené dříve úzké garnituře vládců?
Za druhé, tyto projevy není třeba tajně a dodatečně šířit, jako byl rozšířen - nakonec masově - ten Jakešův, protože jsou kolportovány "naživo" a naprosto všemi médii. Dokonce stála za takové on-line sdělení národu i pondělní tisková konference ÚSTR, provázená stupidními výkřiky antikomunistických deprivantů.
A konečně za třetí a nejděsnější: z "profláknuté" Jakešovy řeči tenkrát před 23 lety soudruzi "chodili kanálama" a rázem - politi studem od hlavy až k patám - pochopili, že všechno je ztraceno. Evidentně měli "blbou náladu", zatímco lid se radoval.
Časy se mění. Šafářům moci a idejí dneska vůbec nic - skeptičtí podnikatelé, "sockovité" zaměstnanectvo i "nemakačenstvo", ba ani trapné projevy některých šafářů samotných - dobrou náladu nezkazí. V žádném případě! Pevně se rozhodli, že ji budou - vedle okatého odhodlání ve stylu westernu V pravé poledne - do čím dál rozladěnější společnosti vyzařovat. A kdekoli jen trochu mohou (a mohou téměř vždy, skoro všude a takřka všechno, někdy až nadoraz čili totálně), už také vyzařují. Proto je taková tma.
