Ve středu zatkla policie francouzského občana Alexandra D. (22), který před čtyřmi lety přešel k radikálnímu islámu a je podezřelý z napadení vojáka Gordieze Cedrika (23) nožem v proslulé pařížské čtvrti La Défense předminulou sobotu; ostří těsně minulo krční tepnu. Je to zatím poslední útok "osamělého vlka" či "lumpenteroristy" (jak tento typ pachatelů nazývá kriminolog Alain Bauer), tedy útočníka chudého, bez prostředků a bez velkého plánování. Tohle je nové. Stará je leda konverze k islámu v pojetí fundamentalistického "tažení proti nevěřícím".
K tomuto typu teroristické novinky je někdy řazena série vražd, které ve Francii - v Toulouse a Montalbanu - spáchal loni v březnu Mohammed Merah (23), obdařený dvojím občanstvím Alžírska a Francie. Merah zastřelil - kromě učitele a dvou žáků židovské školy - rovněž tři vojáky (a jednoho zranil). Tento mladý fundamentalista měl sice dva kumpány a celý arzenál automatických zbraní, na přípravy podrobných plánů ale věru moc nedal. To, co měl s jinými "osamělými vlky" společného, byla především labilní psychika a slušný seznam předchozích kolizí se zákonem.
V pouhém tandemu konali dva Čečenci - bratři Tamerlan (26) a Džochar (19) Carnajevové - při bombovém atentátu v americkém Bostonu letos 15. dubna (u příležitosti tamního pravidelného běhu na počest Dne patriotů). Džochar je americký občan studující vysokou školu, Tamerlan - ženatý otec jednoho dítěte - až do své smrti v přestřelce s policií žil v USA legálně. Oba "jen" nasávali z internetu slovní průjmy radikálních imámů. Právě tak to dělají všichni jim podobní, kteří se prostě nemohou zbavit dojmu, že jen nejsršatější duchovní vůdci mají na všechnu bolest a nespravedlnost světa ten správný lék. Vyrobili si bomby z papiňáků naplněných hřebíky a ložiskovými kuličkami.
Pro úplnost je třeba výčet konání víceméně individuálně jednajících "lumpenteroristů" uzavřít zcela zbytečnou připomínkou nedávného útoku v Londýně, neboť je stále v živé paměti díky takzvanému zapamatování šokem: ve středu 22. května byl krátce poté, co opustil kasárna v londýnské čtvrti Woolwich, ubodán voják Lee Rigby (25) dvěma islámskými extrémisty nigerijského původu. Útočníci Michael Adebolajo (28) a Michael Adebowale (22) se pokoušeli Rigbymu useknout hlavu, diskutovat s kolemjdoucími (!) a deklamovat své motivy do mobilu jednoho z nich. Svět obletěl záběr řečnícího a gestikulujícího černocha se zkrvaveným sekáčkem na maso v levé ruce. Šokující.
Řezník pod kontrolou
Možná vůbec nejhorší je vize, že proti takovýmto individuím neexistuje žádná obrana. Když se totiž rozhodne zaútočit jedinec - nebo nanejvýš dva či tři sourozenci anebo kamarádi na život a na smrt (to doslova) - je skoro vyloučeno takovou síť infiltrovat tajnými službami a útok odvrátit. Síť neexistuje. A je dokonce možné situaci vyjádřit slovy, jež kdysi Margaret Thatcherová použila o prý "neexistující" společnosti. "Jsou jenom muži, ženy a členové jejich rodin." A jedněm, druhým i třetím jednoho krásného dne jednoduše "rupne v kouli" a jdou do toho. Francouzský ministr vnitra Manuel Valls nemluvil pravdu, když tvrdil, že žádní "osamělí vlci" či "lumpenteroristé" neexistují. Máme prý co činit s "novou strategií al-Kajdá". Budiž mu omlouvou, že asi nutně potřeboval - tak jako kdysi Thatcherová - něco si rychle nalhat do vlastní kapsy.
Je to vážné, když nevíme, odkud se kdo přižene s nožem, pistolí či tlakovým hrncem v módním batůžku. Tím spíš je třeba zajistit, aby se pomátlo a konvertovalo k teroru v daném místě a čase co nejméně lidí. A to lze udělat jen jediným způsobem: změnou poměrů, v nichž se teroristům daří dokonce už i "samosprávně" - s maximální svépomocí - přistoupit k činu. Napsal jsem to už den po 11. září 2001: "Nestačí zabíjet komáry - je třeba vypustit rybník, z něhož se líhnou." Za těch skoro dvanáct let ale ten náš rybník ještě zbahnovatěl a komáři zmutovali do hryzavých velbloudů.
Poměry se nalézají v sociálním mikrokosmu. Woolwich je "tavicí kotlík" těch nejchudších bělochů, Afričanů i Asijců. S tím kontrastuje komplex kasáren, z nichž si 22. května vyšel Lee Rigby pro vlastní smrt. Jsou to legendární kasárna postavená v letech 1776-1802 nedaleko hřbitova pro příslušníky námořní flotily z doby Tudorovců a Stuartovců, skutečný symbol britského impéria. Nejpozději od atentátů v londýnském metru (7. červenec 2005) existuje ve Woolwich velké napětí mezi mladými barevnými muslimy a bílými dělníky, mezi nimiž snadno rekrutují nové oddané militanty neofašisté z EDL (English Defence League) a nacionalisté z BNP (British National Party). Napětí vzrostlo po každé demonstraci mladých muslimů proti parádemaršům vojenských jednotek, které se vracely z Iráku a Afghánistánu (kasárna jim slouží jako tranzitní hotel). A islamofobní předsudky "white working class" se tím jen upevňovaly.
Michael Collins, autor knihy o "bílé dělnické třídě" (The Likes of Us: a Biography of the White Working Class) tvrdí, že část bílého dělnictva profitovala z ekonomického boomu za Thatcherové a Blaira a přestěhovala se z problémové čtvrti na lepší adresy (předměstí Essex a Kent). Ve Woolwich tak zůstali jen "poražení běloši", nekvalifikovaní pracovníci a důchodci. Tato bílá populace "na suchu" vytváří s afroasijskými obyvateli výbušnou směs.
Mikrokosmos se propojuje s makrokosmem lidstva, se světem. Francouzský list Le Monde (Svět) citoval řeč jednoho z vrahů (toho se sekáčkem v ruce) po dokonaném činu: "Musíme bojovat tak, jak oni bojují. Oko za oko, zub za zub. Omlouvám se za to, že ženy musely dnes vidět takovou scénu, ale v naší zemi jsou ženy nuceny dívat se na totéž. Vy nebudete nikdy v bezpečí!" Podle svědectví Ingrid-Loyau Kennetové, která právě procházela kolem místa činu a vraha se přímo zeptala, proč to dělá, odpověděl: "Zabil jsem, protože zabíjel muslimy, a já jsem otřesený lidmi, kteří zabíjejí muslimy v Afghanistánu. Nemají tam co pohledávat!" Kennetová konstatovala: "Nebyl opilý nebo pod vlivem drog, ale jen rozhněvaný. Své jednání měl plně pod kontrolou."
Transparentní politik
Shodou okolností týž den americký prezident Barack Obama - v projevu na National Defense University ve Washingtonu -, zdůraznil, že používání takzvaných dronů ("bezpilotních prostředků" likvidujících teroristy v jiných zemích) nutně potřebuje právní rámec. Odebral tyto operace CIA a více sešněroval dekretem tuto "kancelářskou práci", v níž jsou lidé likvidováni "úředníkem". Nikoli sekáčkem na maso, ale od stolu, přes počítač a satelit, digitálně. Aby tyto "nezbytné" kroky byly "legální a spravedlivé", musí podléhat tužší regulaci, uvedl Obama. Ani stará (nelegální?), ani tato nová (spravedlivá?) instrukce však nebudou zveřejněny. Ale odteď je prý vše transparentní...
Podle televize al-Džazíra mají drony na svědomí 4 700 lidských životů v Afghanistánu, Pákistánu a Jemenu. Počet je asi nadsazený. Frekvence vražedných letů se navíc výrazně snížila, mimo jiné i po tvrdé kritice amerických organizací hájících občanské svobody a ústavní práva. Prezident s hlubokou lítostí uvedl, že smrt nevinných obětí při likvidaci "cílů vysoké důležitosti" byla vykoupena tím, že se zabránilo "mnohem většímu počtu" mrtvých z rukou teroristů. Asi nejznámějšími symboly digitálně a roboticky zavražděné nevinnosti jsou dva lidé: šestnáctiletý Abdulrahman Anwar al-Awlaki, syn radikálního imáma. A třiadvacetiletý Samir Khan, Američan ze Severní Karolíny a člen hnutí Jude Muhammad, jenž zemřel v Jemenu se skupinou dvanácti mužů za "podezřelé chování".
Nedávno jsem si (nevím proč) vzpomněl, jak si Jiří Voskovec a Jan Werich koupili za války v Americe automobil, lincolna. Ten pancéřový vůz s neprůstřelnými skly měl místo zadního okénka kulatou střílnu a v čalouněných dveřích prohlubně na uložení samopalů. "V takovým automobilu jezdí jenom politici a gangsteři," vzpomínal Werich později. Ale hned se zarazil, aby rychle dodal: "Ne že bych je snad chtěl srovnávat, chraň pámbu! Poněvadž jedni ty zákony tvořej a druhý je porušujou. V tom je ten rozdíl..."
