Jak je to s českým (moravským a slezským) latentním rasismem? Na barvě pleti nám nezáleží, ale vadí nám takzvaní nepřizpůsobiví. Ti jsou ovšem - zřejmě shodou okolností - skoro vždycky snědí. Nejsme rozhodně žádní xenofobové, jen se nám nelíbí divní cizinci, kteří Čechům přicházejí buď vzít práci, nebo rovnou odsávat sociální dávky. Takhle nějak to vypadá při každé druhé (ne-li první) internetové diskusi. Je to i obrázek celé společnosti? Bezděky na to odpovídá politický příběh Tomia Okamury.
Předseda hnutí Úsvit se zase jednou rozjel. Tentokrát na Primě označil post ministra vlády pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu za vhodný ke zrušení, aby následně poněkud v rozporu s touto větou prohlásil, že by Jiří Dienstbier měl hájit lidská práva českých občanů a majoritní společnosti.
"Ministra pro lidská práva přeci vůbec nepotřebujeme. Tento ministr je dalším v řadě po panu (Michaelu) Kocábovi, po paní (Džamile) Stehlíkové, vždyť to vidíme, který řeší práva cizinců, ti s námi nemají vůbec nic společného," prohlásil Okamura. Vadí mu kvóty pro ženy, pozitivní diskriminace Romů či volební právo pro cizince, jež chce Dienstbier zavést.
Podobné hlášky od Okamury slýcháme v poslední době snad každý týden. Zajímavé je, jak se čím dál užší zaměření Úsvitu odráží na jeho preferencích, respektive volebním výsledku v eurovolbách. Hnutí zazářilo před loňskými volbami, kdy latentní rasismus byl spíš jen doplňkem antikorupčního a "proreferendového" programu. Okamura byl v celkovém "uměleckém dojmu" částečně zaměnitelný s Andrejem Babišem. Díky neslavnému konci Nečasovy vlády a poněkud nemastné neslané sociální demokracii byla poptávka po změně tak velká, že se do sněmovny nakonec dostaly oba subjekty.
Poté, co se Babiš ukázal jako ten, který má větší tah na (vládní) branku, jako by Okamurovi docházel dech a zbylo jen zmíněné strašení cizinci, Romy a údajnými lidskoprávními demagogy. V eurovolbách Úsvit obdržel pouhých 3,12 procenta. Podle červnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění jeho obliba od března setrvale klesá až na současných 2,5 procenta.
Zdivočelí voliči volby nevyhrávají
Důležitější než Okamura je ovšem obrázek voličstva v Česku. Ukazuje se, že některé elementární skutečnosti jeho většina chápe. Například, že zneužívání sociálních dávek nepřizpůsobivými našinci i přivandrovalci je jen kapkou v moři ve srovnání s takovými daňovými úniky. Že cizinci bažící po parazitování na našem zdravém těle se k nám nehrnou. Že nás nijak neohrožuje existence lidskoprávního ministerstva, které ze své podstaty obhajuje především menšiny, a nikoli majoritu. Pro tu jsou tady všechny ostatní resorty.
Po marginálních a neúspěšných předvolebních tématech Úsvitu přesto se závistí pokukují i někteří sociální demokraté. "Pokud se ČSSD soustředí na různé menšiny, bude podporovat pozitivní diskriminaci Romů a bude zavírat oči před tím, že problém v této minoritě existuje, pokud bude ČSSD řešit osvojování dětí pro gaye a lesbičky, tak s tím se volby nevyhrávají," prohlásil například místopředseda Senátu za ČSSD Zdeněk Škromach v Parlamentních listech. To vyjádření by se samozřejmě dalo odbýt s poukazem na vnitrostranický boj s Bohuslavem Sobotkou, a hlavně již zmíněným Jiřím Dienstbierem. Jenže Škromach své nápady uvedl větou, podle níž je "potřeba se vrátit ke kořenům, ke klasické sociální demokracii". Možná chtěl dlouholetý politik ČSSD navázat na někdejší výrok svého oblíbence Miloše Zemana, jenž kdysi v 90. letech coby předseda sociálních demokratů tvrdil, že sympatizanti nahnědlých Sládkových republikánů jsou jen zdivočelí voliči ČSSD. Zeman však byl o něco chytřejší a - nakonec úspěšné - převzetí části radikálně naladěných spoluobčanů bylo jen jakýmsi doplňkem zdrcující kritiky Klausových vlád zleva.
Pokud zbyla pouhá xenofobie z ještě nedávno úspěšného balíčku Tomia Okamury, dá se to ještě pochopit. U vrcholných představitelů největší levicové strany to stále ještě trochu zaráží.
