Zabil Bartošovou bulvár?

Končí sranda. Iveta Bartošová spáchala sebevraždu. Mohou za to bulvární média? Ani ne.

Pavel Novotný, známý bulvární novinář, prohlásil v jednom rozhovoru: "Na Ivetě budeme parazitovat tak dlouho, až ji zabijeme." Dneska z těch slov, velkolepě a přehnaně řečených svéhlavým a velkohubým chlapíkem, mrazí. Neměl to říkat. Teď mu to dá dost lidí sežrat. Zbytečně.

Je Novotný společně s kolegy z bulvárních deníků a týdeníků opravdu vrah? Zloba Ivetiných fanoušků a dalších lidí, kteří si neumějí spočítat, že jedna minus jedna je nula, se upírá na ně. Na "bulvární hyeny".

Fotogalerie:

OBRAZEM: Život Ivety Bartošové ve fotografiích

Bartošová přitom primárně bulvár naprosto nutně potřebovala k životu. K výdělku. Jakmile se nadechovala k náznaku normálnosti, hned se ozývala, ukazovala (občas se kvůli tomu i vdala). Potřebovala říct světu: Jsem dobrá. Zdravá. A můžu mít koncerty, reklamy, chci být vidět, všechno - prostě byznys.

Nezapomeňme, showbyznys - jak už trochu naznačuje část tohoto sousloví - je hlavně byznys. A byznys má svoje pravidla. V tomto případě nepříliš pochopitelná, nekompromisní. Jedno z nich: showbyznys totálně potřebuje bulvár.

A když zrovna Bartošová "dobrá" nebyla? Prací bulvárních novinářů, prací pro svérázné povahy, je zachycovat i tyto chvíle. Chvíle beznaděje, bezmoci. Morální hnus. Ale někdo to dělat musí. 

Jasně, bylo to přehnané, hnusné, tvrdé. Na první pohled nechutný lynč na nebohou alkoholičku. Jenže ona sama tuhle cestu nastoupila. Dobrovolně. Jen se jí postupem času přestala umět bránit, vymkla se kontrole. A nikdo jí v tom nepomohl - TO JE HLAVNÍ. 

Bulvární čtenářstvo touží vidět, že problémy, které má doma, sužují "i tu slavnou Bartošovou (Daru Rolins, Zlatu Adamovskou, dosaďte si, koho chcete)".

"Ona je Bartošová daleko víc v háji, mámo, ty naše dluhy a můj alkoholismus, to je ještě v pohodě," řekl nezaměstnaný Břetislav po dočtení osmdesátého článku o Džambulce a šel do knajpy pít na sekeru pivo a rumy.

Krvavý byznys. Poptávka, nabídka. Co čtenář chce (kupuje), to dostane. Bartošová navíc naprosto překročila bulvární Rubikon. Jejích problémů jste si museli všimnout, i když bulvár nečtete. 

Mediální wrestling

Pavel Novotný mi před časem, když jsme do TÝDNE psali téma právě o fenoménu "Bartošová a bulvár", řekl: "Bartošová je geniální v tom, že má okolo sebe bandu dalších kriplů, to nikde na světě není." Pomeje, pak Martucci, Rychtář, Macura... A dodal: "My na ní neskutečně parazitujeme a oni na tom ani neumějí pořádně vydělat." A především - neuměli svéhlavou zpěvačku dostatečně chránit, hrát hru s českým bulvárem. Protože prvek hry, princip dohody, tu existuje. A (byť někdy částečně) funguje.

Nesvéprávná Bartošová se nebyla schopna domluvit s nikým. Měli to za ni dělat ti divní lidé kolem ní, což nemohli, protože byli divní. A tak bulvár plnil svoji práci a fotil a psal, kdykoliv mu to někdo napráskal (koneckonců, většinou to byl jeden z těch divných lidí).

Bulvár je to pro ty šikovnější celebrity jako wrestling - pro diváky na oko hrozně zajímavé, bitka, řežba, nenávist, poutavé příběhy, výsledek však předem domluvený - divadlo. Mistryně je v tom prý třeba Lucie Bílá. 

U Bartošové především měla zasáhnout sociálka či jiná "vyšší moc". Ústavní léčba, jediné řešení. Tři, čtyři roky zpátky. Nekompromisně zbavit Bartošovou svéprávnosti, aby nemohla neustále odcházet z probíhající léčby, nasadit svěrací kazajku a dostat ji z hlubokých bažin vlastního mozku, ve kterých se očividně zle topila.

Zásadní otázka: skočila by pod vlak, kdyby byla normální ženská, bez jakékoliv slávy, jen se stejnými psychickými chorobami a závislostmi? Dost možná ano. Z poslední doby znám jen ve svém životě dva takové smutné příběhy ženských, které své démony v hlavě nezkrotily a spáchaly sebevraždu.

Troska s maniodepresí v hlavě, traumata, psychické problémy, závislosti, alkohol, prášky... Dokonalý koktejl smrti. 

Rychtář raději vulgárně nadával bulvárním novinářům (kterým se to moc líbilo, protože měli náboje na další článek), než aby se společně s dalšími staral o důrazné řešení celorepublikové reality show.

Okamžitě po smrti zpěvačky se rozšířil (alespoň mým) Facebookem a dalšími internetovými kanály brutálně černý humor. Tak jako lidé jízlivě pozorovali její patálie se všemi těmi psychopaty a závislostmi a nemocemi, se teď stejně uštěpačně jali komentovat i její smrt. 

Kamarád okamžitě ironicky reagoval: "Rychtář: Ten vlak řídil Macura!" Další pak sdíleli píseň Bartošové Ku Praze uhání vlak nebo koláž smutné mašinky Tomáše, pod kterou leží Bartošová v pověstných plavkách naruby, internet zaplavil i tvrdý vtip "Uhříněves hlásí minus jedna".

Pokud za něco "může" bulvár, tak za tohle. Pravidelnými dávkami (n)emocí, nekonečnou masáží, neustálým zásobováním informacemi, kterým se téměř nešlo vyhnout, udělal z národa vyžívajícího se v nekorektním černém humoru ještě tvrdší cyniky. Aniž bychom si uvědomovali, že s Džambulkou už fakt přestala být legrace...