Očima Martina Hekrdly
Žalobce David Rath

Chladní pozorovatelé, jakými by měli novináři být, se ve sněmovně nenechali unést rétorickým vzmachem Davida Ratha. A jako klíčovou pasáž suše zaznamenali (v té krabici bylo, proboha, sedm milionů!) jedině tohle: Rath trvá na tom, že nevzal úplatek. A že i z "vykuchaných spisů" (zaznamenaných odposlechů) plyne, že šlo o "peníze na volby, financování voleb". Z toho kouká právní bitva, která verzi úplatku zváží a může ji docela dobře shledat lehkou. U soudu jdou všechny pochybnosti ve prospěch obžalovaného...

Těch pochybností je ale po čertech mnoho od samého začátku. Advokáti se budou točit na tom, že - vyjádřeno Rathovými slovy - "trestní proces, který probíhá, je neférový, nestandardní a nezákonný". Problematické jsou důvody vazby (útěk, pokračování v trestné činnosti, ovlivňování svědků), která vytvořila asymetrii v mediálním působení žalobkyně Lenky Bradáčové a zcela umlčeného poslance. Problematické je samo rozjetí kauzy státním zastupitelstvím Ústeckého kraje oklikou přes Brno, kauzy, jejíž skutkové podstaty se převážně udály ve středních Čechách. Zvláštní je přebujelost ozbrojenců kolem politika, jenž jako by byl šíleným vrahem z Mlčení jehňátek.

Uvidíme, zda bude David Rath odsouzen. A i když nebude, kolik pochyb přesto zůstane nad ohnivým tribunem lidu, kolem něhož šustily papíry - nebo bankovky. Však to známe. Aféra vyšplíchne a člověk už pak pořád vypadá zezadu jako zloděj. A zepředu, jako když něco zabaleného nese.

Předvolební mítink

Jednu věc v úterý David Rath provedl svou řečí skvěle. Myslím, že minimalizoval škody, které jeho kauza v každém případě způsobí volitelnosti sociální demokracie. Byť napadl i opozici za "ustrašenost a zbabělost", jeho řeč by klidně mohla zaznít na předvolebním mítinku. Připomněl ProMoPro, opencard, IZIP, které pohltily "stamiliony a miliardy" korun. "Chytli čudlu a chlubí se, že dostali velkého sumce," řekl - a půlka národa mu v duchu tleskala. Stejně jako jeho odsudku médií, která sklidila jeho opovržení za "obrovskou masáž" veřejnosti.

Je to "politický proces", jsem "politický vězeň". Tato Rathova strategie může uspět. Už dnes je o tom mnoho lidí přesvědčeno a nic s nimi nepohne. Budou vnímat Davida Ratha jako legitimního žalobce poměrů. Dodal k tomu "svým voličům" (i ty zmínil) dostatečný materiál.

Obvinil vládu. Z výběrové spravedlnosti. Ze zneužívání policie k politickému boji. Ze zneužití protikorupčního boje k likvidaci nepohodlného politika. Z neschopnosti vyvést zemi z krize. Ze snahy zakrýt to uměle vyrobeným skandálem a převést na opoziční stranu stoupající naštvanost lidí z jejich klesající životní úrovně.

Obvinil státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Že se nechala zkorumpovat příslibem funkce na Vrchním státním zastupitelství ("Korupce nejsou jen peníze, dámy a pánové!). Že zneužila institut vazby k lámání, ponižování a týrání lidí. A že mu brání ve výkonu mandátu poslance. Tak!

Obvinil policii. Že se propůjčila k politickému boji. A že zneužila mimořádných technických prostředků, namísto potírání skutečné a vážné kriminality. Výraz "Kubiceho chobotnice" zlidoví.

Slyším v tom Emila Zolu a jeho J'accuse!, Žaluji! z krušných dob slavné Dreyfusovy aféry. Ale teprve se ukáže, zda Rath svou žalobou Zolu zcela neshodí. Anebo zda snad přece jen naváže na starou vznešenost spravedlnosti.