Strana zelených je v Česku svým způsobem unikátní. Dostala se coby outsider do sněmovny (2006), dokonce zasedla ve vládě (s Topolánkovou ODS a lidovci), pak zažila pád, ale přesto neskončila v úplném propadlišti jako třeba Unie svobody nebo Věci veřejné. Po odchodu mnohaletého guru Martina Bursíka se teď formálně rozloučil i jeho politický potomek Ondřej Liška. Je to konec zelené politiky?
Česká (československá) politika je po roce 1989 chtě nechtě definovaná sporem Václav Havel-Václav Klaus. V těchhle škatulkách se vyvíjely všechny partaje od levého středu doprava, které kdy něčeho dosáhly. Zelení nebyli výjimkou. I ve chvíli, kdy u nich měl hlavní slovo "tmavozelený radikál" Jakub Patočka (dnes člen ČSSD a šéfredaktor Deníku Referendum blízkého sociální demokracii), zdáli se jako levicová odnož "havlistů". Za Martina Bursíka, jenž se může radovat, protože proslul natolik, že do Evropského parlamentu kandidovala strana "Antibursík", byli zelení prostě "havlisté". Za Ondřeje Lišky trošku levicovější "havlisté".
To označení není myšleno pejorativně. V návaznosti na původní smysl většiny evropských zelených stran i původních názorů Václava Havla prostě jde (kromě ekologie) o liberální, antirasistické a sociálně citlivé hnutí. Jenže během času se nejen ze zelených, ale ze všech "havlistů" stal politický kýč. Dlouhodobě nejde být alternativou vůči establishmentu a zároveň - když je k tomu příležitost - jeho součástí.
Další revoluce?
Po Liškově odchodu Stranu zelených povede do komunálních a senátních voleb letos na podzim dosavadní místopředsedkyně, starostka městské části Brno-Nový Lískovec Jana Drápalová. O její existenci až doteď téměř nikdo neměl tušení, což však není její chyba, Lišku ze strany nevyštípala. Zeleným ovšem neschází jen viditelný lídr (Liška přes všechny možné výhrady aspoň trochu výrazný byl). Pro stranu, tak jak ji poloúspěšně vypiplali Bursík s Liškou, není na české politické scéně volné místo. Odkaz Václava Havla střeží TOP 09, "free lidi" oslovují víc Piráti (v eurovolbách dostali 4,78 %, SZ 3,77 %). Ekologie sama o sobě k úspěchu nestačí.
Zelené tak - pokolikáté už v jejich polistopadové historii - nejspíš čeká další vnitřní revoluce. Anebo si mohou dál hrát na chytrou Horákyni s nevalnými šancemi na úspěch.
