Očima Davida Jareše
Zeman Bořitel. Proč byl vulgární?

Prezident Miloš Zeman se opět rozjel, Hovory z Lán v jeho podání vyzněly spíš jako hospodský pokec z knajpy čtvrté cenové, i když její běžní účastníci by se pravděpodobně na mikrofon zdráhali používat slova jako kunda, zkurvit nebo hovno, kterými prezident poslední díl rozhlasové debaty okořenil s grácií sobě vlastní. Proč to udělal?

Představme si pondělní ranní poradu na Hradě. Stůl tíží několikakilová složka s články, které se v různé míře vyděšenosti zaobírají Zemanovým slovníkem. Představa, že spolupracovníci svému šéfovi vyčinili za sprostá slovíčka, je lichá, spíš se spolu s ním plácali do stehen smíchy, jak jim to novinářské hyeny a žumpy opět zbaštily i s navijákem.

Zeman totiž kupodivu celý rozhovor nemluvil sprostě, bez ohledu na nepřijatelnost použitých vulgárních výrazů je mnohem nesnesitelnější kombinace hrané žoviálnosti a arogance, která je typická nejen pro toto Zemanovo vystoupení. Vulgarity odsoudila politická scéna zleva doprava, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání eviduje stovku stížností, osobnosti (nejen ze Zemanem nenáviděné lumpenkavárny) si rvou vlasy, jak může někdo tak pohanět majestát Hradu.

Všechny tyto stesky zcela zastiňují, co řekl Miloš Zeman mimo to. Skoro jako by to řekl schválně, věda, že média na vulgarity automaticky naskočí a zbytek rozhovoru budou ignorovat. Záznam trvá padesát minut a přepis debaty má přes pět tisíc slov.

Co na prezidentovi demokratické evropské země zaráží, je jeho uhranutí autoritářskými režimy, mizerně maskované ekonomickou diplomacií. Bylo by samozřejmě naivní očekávat, že by mrňavé Česko mohlo nějak pohnout giganty, jako je Rusko nebo Čína, směrem k demokratizaci, pokud by se k tomu samotné země samy nerozhodly, respektive je k tomu nedotlačily silnější síly, než je deset milionů Čechů se Zemanem (Schwarzenbergem, Klausem, Havlem) v čele.

Zeman se trefuje zbytečně do ruských punkerek ze skupiny Pussy Riot nebo z donedávna zavřeného oligarchy Chodorkovského dělá Radovana Krejčíře, což bez ohledu na kontroverznost obou nejliběji může znít Kremlu. Stejně jako nahlas a opakovaně deklaruje, že Česko uznává územní celistvost Číny - což je pětadvacet let trvalá pozice české zahraniční politiky, jen to nikdy nikdo zatím nepoužíval jako deku k zakrytí problémů, které Čína s lidskými právy evidentně má.

Co si budeme nalhávat, pár metrů za hranicemi Miloš Zeman nikoho nezajímá, ne pro to, co říká, nýbrž proto, že prezident desetimilionové země je mimo tuto zemi většinou všem ukradený, pokud to náhodou není tak výrazná postava, jakou byl například Václav Havel. Slova prezidenta proto ovlivňují především české voliče. Těm Miloš Zeman vzkázal, že režim v Rusku nebo Číně je v pořádku, má stejné právo na existenci a je rovnocenný západní liberální demokracii. Legitimizuje tím nepřímo volání po vládě silné ruky, opovrhování lidskými právy a tolerancí k odlišným politickým názorům. Miloš Zeman je snad dosud pořád demokrat, alespoň se tak označuje, ale svým postupem, svou politikou, svými výroky a chováním více než připravuje půdu pro střelce, který dosavadní liberální režim buď zruší, nebo zásadně zredukuje. Orbán v Maďarsku nebo Mečiar na Slovensku dokazují, že středoevropské země k tomu vůbec nejsou imunní.

Miloš Zeman se pustil i do novinářů a vytýkal jim, že se mu nesnaží porozumět. Je fakt, že naskakujeme na Zemanem připravené návnady (sprostá slova apod.), na druhou stranu prezident dvakrát inspirující není. Padesát minut banalit, historek z cest, vtipů a mouder jednodušších než hesla z Wikipedie posypaných kundami, popření vlastních tezí v jednom rozhovoru, vše ovšem nabízené s neprůstřelnou samolibostí. I to je demokracie, ale snad ne konec demokracie...