Náhoda tomu chtěla, že se středeční vydávání Vlasty Parkanové policii ve sněmovně propletlo s vydáváním majetku církvím (především církvi katolické). Kdo ze zevlounů na chvíli odešel, mohl si poplést "estébácké provokace" (Kalouskovo odhalení snahy policie vyšetřovat kauzu CASA) s obviněním, že opozice prý hájí jako "legální a spravedlivé" postupy "uplatněné v době nejtvrdšího stalinismu" (topkařská ministryně kultury Alena Hanáková, rozpálená nápravou křivd na církvích). Tohle drzé politické flanďáctví by vyvedlo z míry i Masaryka.
Ještě větší zmatek mohli mít ti, kdo zaslechli šéfa ČSSD Bohuslava Sobotku, jak konstatuje, že sněmovna přece Parkanovou neposílá do Kostnice (byť předchozí líčení letů na koštěti a rejů čarodějnic na Petrových kamenech Miroslavem Kalouskem sugestivně odkazovalo k inkvizičním procesům). Když ovšem Lubomír Zaorálek hovořil o 15. století, Janu Husovi, zaplněné Betlémské kapli a středověkých kritických intelektuálech, kteří cupovali katolickou církev na padrť, rozhodně neměl na mysli Parkanovou. Popsal jen zvláštní zónu Česko, zatíženou specifickými dějinami.
Kdokoli hodlá zvláštnosti našich dějin ignorovat, koleduje si o potíže. V katolickém Polsku to kdysi pochopili i tamní komunisti; ani v 50. letech si nedovolili vyprojektovat jedno jediné nové sídliště bez kostela. Snad by naši konzervativci měli také projektovat majetkové transfery na míru této občanské společnosti, lidu vždy pod jednou i pod obojí, národa Pekařova i Masarykova.
Katoličtí Francouzi také respektují, že jejich církev tam už v 18. století přišla o všechno. A když se později ve vlnách dostavovaly pro ni i lepší časy, z církevní půdy se francouzský sedlák nehnul. Žádný císař si nedovolil ho vyhánět ve jménu nápravy křivd z Velké revoluce. Z času tak drsného, v němž byly i na hřbitovech zakázány nápisy o poroučení se duší Bohu. "Smrt je věčný spánek," tesalo se.
V tematicky prolnuté skrumáži, která v naší středeční sněmovně nastala, bylo přesto na první pohled zřejmé, k čemu se vztahuje výkřik Marka Bendy (ODS): "Sázíte na závist, proto se na vás zlobím." Zkrátka: levicová opozice holt rozdmychává závist svých voličů k budoucím církevním miliardám v nemovitostech i na hotovosti.
Co je hodno závisti
Je pravda, že kšeftařům se zbraněmi a jinými komoditami není co závidět. Se španělským šrotem v podobě letadel CASA, které se ukázaly i jako nebezpečné, a s českými bitevníky L 159, které teď reziví ve Španělsku, se roztočilo jen 4,5 miliardy korun (bez DPH dokonce pouhých 3,6 miliardy). Policejní odhad předražené zakázky činí směšných 658 milionů.
Jiné možné objekty závisti jsou ještě komičtější. S elektronickými kartami pacientů IZIP jsou v trapu jenom dvě miliardy. S OpenCard "zařvala" miliarda jen jedna. Drábek se svým elektronickým systémem na pracovních úřadech nám jistě neprošustroval kalhoty a Dobeš na dopravě se sotva oběsí kvůli ztrátám z vadných registrů vozidel. Ministr obrany Alexandr Vondra z kauzy ProMoPro, na niž se - jako na jedinou - vrhli cifršpioni Miroslava Kalouska, nevyvodil ani politickou odpovědnost. Proč také? Nikdo z vyšetřovaných zatím "nezpíval". A naše předsednictví Evropské unii promrhalo o celých 58 milionů méně, než mělo vzít zasvé při poslední bartákovině (náměstek Parkanové Martin Barták údajně v případě CASA přesvědčil generály, že mají chtít, co nechtěli).
Tady není co závidět. Závistí blednout bychom mohli jedině tváří v tvář zákonu, jenž dává církvi "polovinu někdejšího majetku" (jehož konkrétní výčet však v zákoně chybí), a to v hodnotě 75 miliard. Zbytek se celou jednu generaci má vyplácet na dřevo, 59 miliard "na stole v českých", navýšených o inflaci. Tohle je teprve lákadlo pro investory, obraceče kapitálu a nosiče naducaných krabic.
Ve Francii to po revoluci neriskovali, poněvadž se jim zatím nechtělo do revoluce další. Polští stalinisté z obav před revolucí naopak neriskovali nevýstavbu kostelů. Čeští konzervativci v zemi neznabohů riskují klidně.
Pravda, místo revoluce sklidili zatím v červnu jen parlamentní obstrukce. A ve středu bylo hlasování ve třetím čtení "restitučního" zákona pouze odloženo. V Česku - v té zvláštní zóně světa - se všecko jenom odkládá. Ne vždycky je to záviděníhodné.
