Před čtyřiceti lety bylo v Praze jen několik restaurací, v nichž mohl host ochutnat jídla nečeská. Poměrně velkou skupinu tvořily "jugoslávské vinárny": Split, Dubrovník, Beograd, Jadran, Makarská, Supetar... V nich se vařilo vesměs podle srbských, slovinských, makedonských nebo chorvatských receptů.
Kniha receptů tamní kuchyně, kterou sestavil Dušan Karpatský, byla po rozpadu Jugoslávie přejmenována na Nostalgickou kuchařku. A většina výše jmenovaných restaurací zanikla. Zůstal vlastně jen Beo-grad. Potom však začaly vznikat restaurace nové, již bez zastřešujícího označení. Pod Vyšehradem se zavedla Dolly Bell, v jejíchž stopách jde dnes velmi kvalitní Luka Lu na Újezdě. V Horoměřicích je Chorvatský mlýn - a pouze tyto dva podniky jsou zařazeny v Maurerově publikaci Grand Restaurant. Ovšem pod označením "středozemní". Název Jugoslávská si dnes drží snad jen jediná: restaurace "U tří klobouků" v Roztokách u Prahy.
Čím se tedy vyznačuje kuchyně národů, považovaných za jižní Slovany a žijících na pobřeží Jaderského moře? Nelze pominout, že kromě Slovanů zde žijí i muslimové a jídlo má samozřejmě tím pádem také arabské prvky. Rovněž nejbližší sousedé, především Turci a Řekové, místní kuchaře ovlivnili.
Už zmíněný Dušan Karpatský, překladatel a velký znalec všech balkánských kuchyní, rozděluje dokonce celé území bývalé Jugoslávie na devět jednotlivých oblastí, z nichž každá má kulinářsky osobitý styl - a vedle nich staví ještě kuchyni židovskou, která těmito oblastmi prolíná. Karpatský vyzdvihuje například osobitost kuchyně dalmatské nebo istrijské. Kdybych měl vybrat z jeho receptů ty nejvýraznější, pak bych asi doporučil návštěvníkům Slovinska, aby určitě ochutnali "žgance", pohankové halušky maštěné škvarky. Návštěvníkům chorvatského pobřeží bych doporučil mořské raky na roštu (škampi na žaru), ve vnitrozemské Slavonii pak asi salám "kulen", ale na Istrii zcela určitě kalamáry na roštu (lignje na žaru). Návštěvníci Černé Hory by měli ochutnat rybí guláš "brudet", návštěvníci Srbska třeba pstruha na sýrové omáčce (pastrmka na kajmaku), návštěvníci Dalmácie hlemýždě po přímořsku (puževi po primorsku) nebo mangold s rajčaty (blitva s rajčicama). V Makedonii jehněčí guláš "čomlek". Zajímavou kuriozitou je srbská zeleninová pasta zvaná ajvar, podobná bulharské ljutenici. Říká se jí také "zeleninový kaviár" - je připravená z paprikových lusků, lilků, rajčat, česneku a feferonek. Zelenina se opeče a umele na kaši, potom se smíchá s olivovým olejem a kořením. Doporučuji všem návštěvníkům Jadranu, aby si skleničku s pravým domácím ajvarem přivezli domů.
Restauraci Luka Lu založil Veso Djorem, který pochází ze Sarajeva. Kamarád mnoha umělců (například režiséra Emira Kusturici nebo muzikanta Gorana Bregoviče) pomáhá také společně s manželkou Tijanou při pořádání hudebních slavností.
Ve své restauraci umí vytvořit typickou atmosféru a jeho kuchaři dovedou vykouzlit u labužníků dojem, že se přenesli o pár set kilometrů na jih. Kromě tradičních mořských ryb na roštu vévodí jídelnímu lístku pokrmy "starobalkánské", například jehněčí pečeně. A nechybí zde samozřejmě ani klasická pljeskavica, buďto jen s cibulí, nebo se sýrem.
