K tříkrálovým tradicím ve Španělsku nepatří jen tradiční průvody v ulicích či nadělování dárků dětem 6. ledna ráno, ale také řada tradičních pokrmů. Kromě klasického královského koláče (Roscón de Reyes) nesmí k snídani chybět šálek horké čokolády. První horkou čokoládu v Evropě podle listu El Mundo připravili před téměř 500 lety právě ve Španělsku.
Jako první v Evropě tento božský nápoj vařili mniši v klášteře Piedra, který leží v provincii Zaragoza na severovýchodě Španělska. Čokoláda tam v jejich kuchyni poprvé zavoněla podle listu El Mundo v roce 1520 díky páterovi Jeronýmovi de Aguilarovi. Ten byl totiž spolu s Hernánem Cortésem na jeho dobyvatelské cestě v Mexiku, a když se vrátil, Cortés mu za služby zaplatil zrnky kakaa.
Jeroným přivezl kakao spolu s receptem na vaření čokolády do kláštera Piedra, kde se mniši tímto nápojem posilňovali pro práci v zahradách. Pro lepší chuť do něj také začali přidávat cukr, vanilku a skořici.
Božský nápoj Xocolatl (čokoládu) dali Evropanů Aztékové žijící ve středním Mexikem od 12. století. Ti do něj přidávali vanilku, med nebo chilli. Jejich vládce Moctezuma I. si prý tento nápoj natolik oblíbil, že konzumoval až 50 šálků čokolády denně, údajně ji pil i jako afrodiziakum.
Cortés, který v roce 1521 dobyl říši Aztéků v Mexiku, si čokoládu rovněž velmi pochvaloval. "Když ji člověk pije, může cestovat celý den, aniž by se unavil a aniž by potřeboval jíst," napsal Cortés v dopise španělskému králi Karlu V.
Do dalších evropských zemí se čokoláda rozšířila ze Španělska až začátkem 17. století. Boom ve výrobě čokolády přinesla průmyslová revoluce. V 19. století vylepšili proces výroby čokolády například holandský chemik Coenraad van Houten či švýcarský podnikatel Rudolph Lindt.