V Praze je třetí michelinská hvězda. Radek Kašpárek. Nejprestižnější ocenění dostala rok po otevření restaurace Field, v níž je šéfkuchařem. "Moji kuchaři by vám asi řekli, že většího magora neviděli. Jsem přísný a věčně nespokojený. Komisaři možná pochopili, jak velký důraz klademe na každou drobnost," říká.
Jako fanoušek fotbalového Baníku mi jistě odpustíte tradiční sportovní otázku na začátek: Jaké máte pocity?
Tak určitě... pěkné! Když jsem se dozvěděl, že jsme dostali michelina, něco ve mně chtělo vybouchnout, ale nešlo to. Až dneska mi začíná docházet, co jsem dokázal: "Ty vole, po roce jsi dostal hvězdu!" Mám takový příjemný dojezd, i když jsem unavený, trošku... trošku dost jsme slavili. Jiné restaurace na to čekaly léta, my jsme před rokem otevřeli a už ji máme.
A není to moc brzo?
To jo, z jedné strany je to vlastně průšvih, hodně brzo a hodně vysoko nastavená laťka. Jsem normální kluk z Ostravy a mám vlastně trochu strach (do jeho řeči, už plné pražských koncovek, občas prosákne ostravský přízvuk). Takže emoce brzdím a snažím se mít respekt. Je dost možné, že teď začnou chodit lidi a někteří budou drškovat: "Hvězdu jo? Hm, dyť to bylo úplně normální jídlo, to nás teda na prdel nedostalo."
Jste připravený na takové reakce?
Myslím, že jo. Pět let jsem vařil v televizi, měl jsem svůj pořad a čítal si reakce v diskusních fórech, a to nebylo mnohdy pěkné čtení. Drby a pomlouvání mě nezajímají. Myšlení lidí neovlivním, pokud přijdou s enormním očekáváním, které nemůžu splnit, je mi to jedno, pokud si udržím svůj standard. Ale psychicky se možná složím, jestli za rok o tu hvězdu přijdu, i to je možné.
Byla hvězda znát už včera podle rezervací?
To si pište. Dvě stě sedmdesát nových rezervací! To nám teda hodně bodlo, březen bývá slabší měsíc. Je to prostě fajn. Já hledám správná slova, abych to dokázal vystihnout, ale neumím to. Dostal jsem hvězdu. Proč vlastně?
Proč?
Moji kuchaři by vám možná řekli, že většího magora neviděli. Jsem hodně přísný, věčně nespokojený. Oni si myslí, že je něco v pohodě, ale já řeknu: "Vyhoď to a udělej to znovu." Kopnu kuchaře do kotníku, žádný diskuse. V tom to možná je, komisaři možná pochopili, jak velký důraz se tady klade na každou drobnost. Já vím, že host by si takového detailu třeba ani nevšiml, ale to je mi jedno, bude to vypadat tak, jak chci já, přesně tak, ne jinak. A kuchaři jsou z toho někdy hotoví. Ale já jsem pořád nespokojený se svou prací, tak chci i po nich, aby byli nespokojení. Spokojenost vás uspí na vavřínech. Musíte mít pořád pocit, že je co zlepšovat. Teď si uvědomuju, že moje první myšlenka, když mi o hvězdě řekli, byla, že bych možná měl jít vytřít rohy téhle místnosti.
* Kdo Radka Kašpárka v branži nejvíc naučil?
* Proč fandí skandinávské kuchyni?
* Vaří i doma, nebo toho má z práce dost?
ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A MNOHO DALŠÍHO SE DOČTETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 14. BŘEZNA 2016.
