Kapří tradice? Nikoli nutně, býval králík, krocan, šneci

Štědrý den byl vždy dnem magickým, připisovala se mu řada zvyků. Všude bylo uklizeno, napečeno, vyzdobeno a vše, co se událo, mělo mít dopad na příští rok. Nikdo se proto nezlobil a s nikým nehádal. Z náhodných dějů se odhadoval osud.

"Například podle pohlaví prvního příchozího se odhadovalo, zda se budou v hospodářství rodit samci či samice, staří lidé vnášeli do domu strasti a mladí štěstí. Slavnostní večeře začínala s východem první hvězdy a lišila se podle krajů i sociální vrstvy," píše etnografka a folkloristka Jiřina Langhammerová v knize Lidové zvyky.

V dřívějších dobách se půst držel po celý advent. Zatímco dnes se klasika štědrovečerní večeře zúžila na smaženého kapra s bramborovým salátem či jinou rybu, zpravidla lososa, dříve musela být na stole trocha od každého druhu plodin, které se pěstovaly na poli či které chtěl hospodář na jaře zasít.

"Měšťané a ti bohatší měli rybu na několik způsobů, někde se jedl pečený krocan, plnění hlemýždi, ve středních Čechách byl častý králík v omáčce nebo řízky, přestože obecně panoval ještě na Štědrý večer půst o masa kromě ryb. Na stole, ve městech dříve než na vesnicích, nechybělo různé cukroví, později vánoční dort, jižní ovoce, punč, lihoviny a káva," napsala Langhammerová. Na venkově se podle ní déle udržoval tradiční jídelníček. Na začátku hostiny se podávaly oplatky s medem - ve sbírkách muzeí jsou dodnes speciální železné formy, v níž se pekly. Jsou to velké kleště s terčíky reliéfně zdobenými symboly Vánoc.

Na Valašsku a Horňácku se nohy dřevěného stolu svazovaly řetězem, aby se stolovníci za rok vrátili v plném počtu. Pod stolem bývalo obilí, někde v něm ležela sekera jako symbol síly. Zatímco dnes se připravuje většinou rybí polévka, dříve bývala z luštěnin - z čočky či hrachu. I ten měl skrytý význam, protože snadno bobtná a nabývá na objemu. Častým hlavním jídlem byl nákyp s příměsí hub v Podkrkonoší zvaný hubník, ve středních Čechách kuba. Součástí večeře bylo ovoce, nejčastěji křížaly.

Vánočky měly vydržet až do Nového roku; oblíbené byly ty starší, spařené mlékem. Na štědrovečerním stole nesmělo chybět ani kyselé zelí, které podle pověry chránilo před zimnicí.

Zlaté prasátko se prý zjeví o Štědrém večeru všem, kteří odolají vůni připravované večeře i vánočním sladkostem a dodrží po celý den do východu první hvězdy půst. Tato tradice přetrvala do dnešních dnů, ovšem i ti starší si nemohou vzpomenout, že by pozlaceného čuníka kdy viděli přebíhat po stěnách pokoje.