Nejlepší pivo mají belgičtí mniši. Jenže jim otravuje život

Vařit pivo, které je hodnoceno jako nejlepší na světě a je vyprodáno během pár minut, by mělo být snem každého pivovaru. Belgičtí trapisté, tedy příslušníci Řádu cisterciáků přísné observance, takové pivo vaří ve svém klášteře v západobelgickém Westvleterenu. Ale proslulost jejich pěnivého moku je jim spíš na obtíž.

Mniši z opatství Svatého Sixta prodávají pivo místním lidem od roku 1878 a produkce je omezena tak, aby nezastínila mnišský život nebo aby zisky nebyly vyšší, než jaké klášterní komunita potřebuje.

Po druhé světové válce se dokonce mniši zbavili nákladního automobilu, který kdysi jejich pivo rozvážel do místních barů, a nadále pivo prodávali už jen u brány opatství.

"Panovaly obavy, že komunita věnuje více času a úsilí pivu než modlení," vysvětluje bratr Godfried, který je jedním z 21 mnichů žijících v opatství. To se řídí cisterciáckým heslem Ora et labora (Modli se a pracuj) a vyjadřuje i požadavek, aby příslušníci řádu prodávali své produkty, jako jsou sýry, mýdlo, keramika nebo právě pivo, ale jen do té míry, aby měli na živobytí a aby na tom nezbohatli.

Systém fungoval až do internetového věku a zrodu fanouškovských stránek, jako je RateBeer, která hodnotí řízné pivo Westvleteren XII jako nejlepší na světě.

To i pozornost dalších médií vyvolalo doslova tlačenici a většinu odpolední lemuje zdi kláštera fronta automobilů, které stojí před prodejním místem na poslední várku oceňovaného moku. Řidiči zůstávají ve svých automobilech, zatímco obsluha výdejního místa plní přepravky a přijímá platby prostřednictvím kreditních karet.

"Je to exkluzivní a upřímně vám to dává určité právo se vychloubat," říká Texasan Zeff Khan, jenž slouží na velitelství NATO v belgickém Monsu a nakoupil dvě přepravky a sadu původních westvleterenských skleniček.

Objednávky po telefonu

Potenciální zákazníci se musejí objednat po telefonu, ale i to má svá úskalí. Když byl systém telefonického objednání zaveden, množství objednávek bylo tak vysoké, že zkolabovala místní telefonní ústředna a mniši museli přejít na národní velkokapacitní číslo.

Ve špičce volá až 85 tisíc lidí za hodinu. Během dvou nebo tří hodin objednávek je však propojeno jen zhruba 200 hovorů.

Ale kde je vůle, tam je i řešení: Peter Doornkamp z nizozemského Rotterdamu tvrdí, že našel způsob, jak si zajistit pravidelné dodávky. "V kanceláři je nás zhruba deset a každý z nás volá," říká Doornkamp.

Klášter Westvleteren vyrábí tři piva, 5,8procentní světlé pivo, osmiprocentní pivo typu ale a 10,2procentní tmavý ale, jenž si vysloužil označení nejlepšího piva světa. Westvleteren XII je sladký a plný chutí s nádechem karamelu, což ale není na úkor alkoholové síly.

Mniši jsou hrdí. "Je dobré vědět, že naši zákazníci oceňují, co děláme," připouští bratr Godfried.

Láhev stojí včetně zálohy přes dvě eura (kolem 60 korun) a mniši žádají kupující, aby pivo neprodávali třetím stranám. Ale v Bruselu lze Westvleteren XII sehnat za nejméně pětinásobnou cenu, a v zemích, jako je Brazílie, může cena láhve přesáhnout v přepočtu tisíc korun. Mnichy to zlobí, ale zjevně jsou proti tomuto šedému trhu bezmocní. Příjmy z prodeje piva nejsou určeny k tomu, aby si jím plnili kapsy prostředníci.

Tim Webb, autor pivního průvodce Good Beer Guide Belgium, se domnívá, že Westvleteren by mohl problém vyřešit prodejem prostřednictvím velkoobchodního prodejce, jak to dělají jiní trapisté. Opatství by rovněž mělo přijmout skutečnost, že jde o výrobek nejvyšší kvality a zaslouží si cenu, jaká je obvyklá u vína.

"Ne zcela chápu, co mají s tím udržováním nízkých cen. Myslím, že drahé ceny chápou jako hamižnost, ale není to tak, je to projev velkých komplimentů od lidí," poznamenal Webb.