Višňovým kriekem belgická tradice pivních zvláštností nekončí

Je všeobecně známý fakt, že v Belgii se vyrábí višňové pivo, označované jako kriek. Pro české pivaře by to byl nejspíš dostatečně exotický nápoj, belgičtí pivovarníci ale višněmi rozhodně nekončí. Tmavá piva označovaná jako "ale" s příchutí čokolády či pozapomenutá a nyní znovuobjevovaná světlá piva známá jako saison či farmhouse jsou v Belgii součástí široké nabídky skoro 180 pivovarů, od nadnárodních gigantů přes tradiční klášterní výrobu až po nově vznikající mikropivovary.

Své o tom ví rovněž Olivier de Brauwere, jeden ze spoluzakladatelů "pivního projektu" Beer Project. Nedaleko centra Bruselu právě v tyto dny připravuje zářijové zprovoznění vlastního minipivovaru, který ještě ani nemá jméno. Dva roky starý Beer Project už je ale i na belgické poměry zavedená značka, svá piva dosud připravoval v pronajatém pivovaru.

"Vždy je dobré, když jste na trhu, kde zákazníci rádi zkoušejí nové věci a pivovary jsou odhodlané jim je nabízet. Tam, kde se nic neděje, bývá nuda," řekl De Brauwere.

Na zaplněný belgický trh, kde jen domácích piv je možné najít asi 1500, přišel Beer Project s koncepcí "spolutvorby". Do výroby totiž výrazně zapojuje komunitu zákazníků. Právě oni tak mají konečné slovo, který z prototypů nabídnutých na ochutnávkách se bude nakonec vyrábět. První čtyři prototypy se jmenovaly ještě poměrně fádně Alfa, Beta, Gama a - nakonec vítězná - Delta.

Nyní už pivovar, opět se souhlasem zainteresovaných kupců, nabízí také pšeničné pivo Grosse Bertha, nebo tmavou Dark Sister. Pod označením Babylone se skrývá pivo vyráběné kromě jiného také z chleba, který se ten den neprodal v jednom z belgických řetězců samoobsluh. A úspěchem skončila letos v únoru akce "Doživotní pivo", kdy 160 eur (asi 4300 korun) zajistilo zájemcům 12 piv každý rok až do smrti. Zájem mělo přes tisíc lidí.

Jsou to právě malé a střední pivovary, které v Belgii dokážou otřást zavedenými "pivními pořádky" a nabízet překvapující produkty, říká De Brauwere. Za posledních pět let prý jejich počet stoupl asi o polovinu. "Dokonce si myslím, že ekonomická krize tomu pomáhá," řekl spolumajitel Beer Project a dodává: "Zpochybnila totiž dosavadní způsob spotřeby.

Lidé se vracejí k produktům se skutečnou chutí a historií, k výrobkům, které mají charakter."
Tvorbu nových druhů piva přirovnává De Brauwere k vaření. "V zásadě nemáte hranice, vezmete ingredience a můžete začít kombinovat," tvrdí. Připomíná také různé techniky vaření, které se tradičně liší i napříč malou Belgií. Dalším zdrojem inspirace je návrat ke kořenům, znovuobjevování typů piva, které se vařilo a pilo dříve a pak upadlo do zapomenutí. Do Belgie se tak podle něj nyní oklikou přes Spojené státy a skandinávské země vrací obliba piv, která byla v zemi už vlastně zapomenuta.

Košatou belgickou pivní tradici mají na svědomí mniši, kteří pivo v zemi vaří už stovky let, připomíná De Brauwere. Právě kláštery měly k dispozici nejrůznější koření, často také z dalekých krajů, takže si mohly dovolit experimentovat. "Věřím, že za 20 nebo 30 let tu budeme mít stále nové a nové věci," neztrácí De Brauwere optimismus. Připomíná i statistiku, podle které v Belgii lidé sice pijí méně piva než dříve, dávají ale přednost zajímavým a kvalitním výrobkům.

Podle údajů belgické pivovarnické asociace loni připadlo na každého Belgičana 72 vypitých litrů piva. Spotřeba v restauracích a barech od roku 2008 trvale klesá. V meziročním srovnání už dva roky velmi mírně stoupá prodej lahvových piv, kupovaných "k jídlu".

"Máme tu skvělou tradici. Ale je to jako s vínem ve Francii: Lidé tu o pivu vědí méně než si myslí," poznamenal De Breuwere. Pivo je však podle něj - společně například s čokoládou - něco, na co mohou být Belgičané hrdí. "Jsou tu nadšenci, co znají první poslední. A spousta lidí se ráda dozví něco nového," dodal.