Výbuch ve mlýně. Tak popsal sedmnáctiletý Martin Škoda přípravu svých prvních těstovin. S výslednou chutí byl ale autor knihy Škoda nevařit - Kuchařka plná hudby víc než spokojen. A nadšení mu zůstalo. Do kuchyně teď chce přilákat hlavně mladé lidi. I proto kuchařku doplnil o CD s hudbou.
Co vás přivedlo k vaření?
Pořad Jamieho Olivera - když mi bylo devět let. Nebyli to rodiče, jak si spoustu lidí myslí. Ale Jamie. Strašně mě baví jeho přístup k jídlu. Jeho nadšení z vaření a forma, kterou to prezentoval.
Pro koho je určená vaše kuchařka?
Určitě pro mladé lidi. Chtěl jsem napsat kuchařku pro své vrstevníky, kde jim budu moct prezentovat gastronomii nějakou jinou formou. Zapojil jsem do ní i hudbu. Chci, aby je vaření nenudilo a čas strávený v kuchyni je bavil. Fotky jsem dělal sám, chtěl jsem gastronomii od srdce a ne vyumělkované věci.
Kde jste hledal inspiraci na recepty?
Na cestách. Asi i od různých kuchařů. Prohlížím knížky podle fotek. Kuchařky moc nečtu. Ale všechny recepty jsou moje. Základní postupy se něčeho držet musí. Když tam je postup na risotto, musí být podle určitého principu. Ale můžu přidávat svoje vylepšení.
Jaký je váš nejoblíbenější recept v kuchařce?
Mám je rád všechny. Ale co mi superchutnalo jsou dušená masa. Jsou tam asi tři verze - jedno na koriandru, druhé je hovězí na víně, třetí je dušené ragú.
Máte tam i kapitolu proti stresu a kocovině - vycházel jste z vlastní zkušenosti?
Lidé se ráno nachází v různém stavu, i já mám různá rána. Někdy si ráno člověk ani uvařit nezvládne. Ale tohle je myšlené na obědy - je tam česnečka, cibulačka, ale i brownies. Po tahu má každý chuť na něco jiného. Někdo chce třeba sladké.
Jak dlouho trvalo, než kuchařka vznikla?
Skoro dva roky. Ještě poslední neděli před tiskem jsem schvaloval nějaké věci. Byl to boj, ale zároveň obrovská zkušenost.
Co česká jídla?
Českou gastronomii mám moc rád a myslím, že má velkou budoucnost, ale je potřeba posouvat to dál. Jsou tady zavedené špatné principy, se kterými se zatím musí stále bojovat. Jde mi ale o to, že českou kuchyni je potřeba prezentovat i jinou formou. Nemám nic proti knedlíkům a svíčkové. Ale preferuji jednodušší a lehčí jídla. Připravuji radši dušenou rybu, salát nebo chřest, to všechno patří do české kuchyně. Česká kuchyně je pro mě všechno, co se u nás vypěstuje a zpracuje. Může to být jakýkoli produkt, jde ale o jeho regionálnost. A poctivost pěstování a přípravy. Pak si s tím může člověk vyhrát.
Sám regionální potraviny vyhledáváte? Zahradničíte třeba?
Trochu. Babička hodně kouzlí na zahrádce, má spoustu skvělé zeleniny i ovoce. Já zase pěstuju bylinky. Ale jelikož je teď málo času, asi to zase přendám na babičku. S regionálními surovinami se snažím pracovat, jak to jen jde, ale někdy je to finančně náročné. Teď v pátek a v sobotu bude budějovický majáles, tak tam budeme vařit z regionálních surovin. Bude i workshop.
Budou s vámi návštěvníci moct vařit?
To by asi bylo komplikovanější. Je to v polních podmínkách na ostrově na louce. Spíš se budou moct ptát na to, co je zajímá. Ale něco jim tam dám ochutnat a možná i udělat.
