Denisa ze Sossenheimu to dělá. "Mmmm...," napsala pod fotografii okrově žluté čočkové polévky. Dělá to i David z Berlína. Na své stránce na Facebooku vystavil fotku pizzy, kterou si objednal k obědu, a doplnil popiskem: "Super pizza."
Pro mnoho mladých lidí je vyfotografování svého pokrmu a vystavení fotografie online na některé ze sociálních sítí jednoduše nedílnou součástí jídla. Na Facebooku nebo Instagramu už se podobných snímků objevilo tolik, že specializované psychologické časopisy začaly psát články o možných skrytých motivacích tohoto trendu, napsal list Süddeutsche Zeitung.
Ovšem teď už toho nejméně jeden berlínský majitel restaurace začal mít dost a vyvěsil nápis vyzývající zákazníky, aby podávané jídlo nefotografovali. Poté, co kdosi tuhle vývěsku ofotil a vyvěsil ji na facebookovou stránku, se rozhořela intenzivní diskuse - jak jinak než online, pochopitelně.
Mohou restaurace hostům zakázat fotit si jejich jídlo? Mají legální právo bojovat proti zveřejňování podobných snímků na internetu?
Po dnech diskusí na velkých německých internetových fórech se zdá, že právní odborníci přišli s všeobecnou shodou, která se dá zhruba shrnout: Ano, restaurace mají právo nesouhlasit se zveřejňováním, ale jen ve výjimečných případech - tehdy, kdy jejich šéfkuchaři jsou umělci svého oboru. V obecném principu jsou také šéfkuchaři chráněni zákonem o autorských právech stejně jako hudebníci nebo malíři.
Všeobecně se to ovšem vztahuje nejen na originální chutě nebo kulinářské kreace, ale v některých případech také na způsob prezentace - například speciální koktejl nebo obzvláště umělecky naaranžované kousky suši na talíři. Pokud jde o specialitu šéfkuchaře, pak podle zákona o autorských právech nikdo včetně hostů restaurace nesmí pořizovat jeho fotografie bez povolení.
A diskuse se přesunula k dalšímu tématu: Které jídlo na talířích v Berlíně i jinde představuje Umění s velkým U? A tady věci začínají být ošidné. S ochranou na základě autorského práva totiž může počítat jen někdo, kdo uvaří skutečně něco unikátního.
A ani v takovém případě by nemusely být ve věci úplně jasno, říká kolínský právník specializující se na záležitosti autorského práva Niklas Haberkamm. Soudce by se patrně pustil jen do takového případu týkajícího se nelegálních fotografií, kdyby šlo například o uměleckou prezentaci některého ze špičkových japonských šéfkuchařů, dodal. A takový případ se zatím neobjevil.
Většina jídel, "jednoduchých, běžných, každodenních, beze stopy individuality nebo projevu", řečeno slovy profesorů práv Artura-Axela Wandtkeho a Winfrieda Bullingera, nesplňuje nároky na ochranu. Tedy přinejmenším z hlediska zákona o ochraně autorských práv je možné tento druh jídla fotografovat bez omezení.
Ovšem majitelé restaurací mají právo zavést ve svém podniku vlastní pravidla. A v tom mají právní odborníci jasno. Majitel restaurace například může požádat hosty, aby byli zdvořilejší, než vyžaduje právo. A to je přesně to, co berlínský restauratér udělal, když vyvěsil nápis zakazující fotografování jídla. Jinými slovy jim vlastně řekl: "Pokud nejste připraveni zacházet s místním šéfkuchařem jako s umělcem, pak prosím odejděte."
