Nad Nie Kan-žuovým domem se vznáší vzduch plný kořeněných vůní. Muzeum, které nedávno dostavěl, má tvar hrnce na počest jeho vášně: sečuánského ohnivého kotlíku.
Oblíbený asijský pokrm se připravuje tak, že se v bujónu vaří maso, zelenina, tofu a další ingredience, přičemž od jiných jídel se liší nenapodobitelnou chutí tvořenou paprikou a pepřem. Čínský podnikatel Nie vydělal na uvedené kulinářské specialitě, kterou nejméně dvakrát denně ochutnává, jmění. Nyní stojí v čele hnutí, které usiluje o světové uznání uvedeného pokrmu a těší se podpoře jeho rodného města, megapole Čchung-čching.
Sečuánský ohnivý kotlík (anglicky hot pot) je "křehký, vřelý, mimořádně šťavnatý, jehož aroma uchvátí vaše smysly, proto ho všichni milují", říká Nie, zatímco sedí za stolem a do vřícího hrnce noří kapsle s kachní krví. Později se přidává další paprika, lotosový kořen, marinovaná zelenina. "Při pojídání kotlíku se všichni scházejí u jednoho stolu, krmě navozuje přátelské ovzduší a rozvazuje jazyky," říká Nie.
Jeho muzeum ukrývá stovky kotlíků, které Nie sbíral více než deset let. Je zde nádoba používaná v paláci dynastie Čching z doby císaře Čchien-lunga v 18. století, další pochází z doby dynastie Čou, která v zemi vládla od roku 1046 do roku 771 př. n. l. Před sto lety byl sečuánský ohnivý kotlík hlavním a levným jídlem rolníků žijících na břehu řeky Jang-c'-ťiang, na jejímž horním toku Čchung-čching leží. Ti si tak připravovali hovězí i jiné vnitřnosti. Od té doby tento pokrm provázel Čínu při její velké cestě k prosperitě.
V Čchung-čchingu se první restaurace otevřela ve 30. letech minulého století a následovaly další, ještě předtím, než se toto město stalo za druhé světové války metropolí země. Stěny Nie Kan-žuova muzea pokrývají fotografie a dokumenty dosvědčující historickou roli kotlíku, u něhož se například jednoho dne sešli Mao Ce-tung a nacionalista Čankajšek, ještě než se pak stal mužem nenáviděným v celé komunistické Číně.
V roce 1997 se čínské úřady rozhodly přeměnit Čchung-čching v autonomní správní celek na úrovni provincie. Předtím bylo město součástí provincie S'-čchuan, jejíž metropolí je Čcheng-tu, které je rovněž vyhlášeno svým ohnivým kotlíkem.
Zahřeje i vypotí
Experti i amatéři mají mnohé co říci k jemným rozdílům mezi jednotlivými ohnivými kotlíky tohoto gastronomického regionu, zatímco návštěvníci mají spíše tendenci vidět podobnosti: je vonný, chutný a pikantní! "Čchungčchingský kotlík je jedinečný a v celé zemi populární," uvádí Fuchsia Dunlopová, odbornice na čínskou kuchyni. "Povrch kotlíku je celý pokryt kořením a to opravdu až vhání oheň do hlavy," říká.
Místní obyvatelé ho zbožňují. "Zahřeje vás to, má to příznivé účinky na tělo," ujišťuje dvacetiletá Li Jao. "Pomáhá, když se potřebujete vypotit," tvrdí. Čchung-čching se snaží dosáhnout toho, aby byl jeho ohnivý kotlík zanesen na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Podle paní Dunlopové by se tak otevřely dveře k ostřejšímu soupeření mezi různými regiony země, neboť pro Číňany je klasifikace UNESCO obzvláště významná.
"Kdyby se začaly v Číně označovat jako nehmotné kulturní dědictví další věci, kde by se to zastavilo? Tady je tak bohatá a fantastická kulinární kultura, s tolika pokrmy, jejichž historie je stará staletí!" zdůrazňuje.
