Na potravinách prodávaných v Česku se střídá skoro desítka označení, která mají spotřebitelům zaručit kvalitu, původ i složení výrobku. Výsledkem je chaos.
Čistě teoreticky by různá loga na potravinách měla fungovat jako nápověda pro spotřebitele. Mělo by stačit, abyste sáhli po oštítkovaném výrobku, a domů si odnesete chutné a kvalitní jídlo. Jenže takhle to nefunguje. Označení je moc, navíc každé z nich deklaruje něco jiného. O to těžší je se v nich vyznat. Navíc ne vždy spotřebitelé tuší, co se za logy doopravdy ukrývá.
"Jako spotřebitel můžu říct, že loga nejsou tím, čím bych se při nákupu jídla řídila. Nemám stoprocentní jistotu, že tahle označení zajistí kvalitu výrobku. Jejich definice je příliš vágní," je přesvědčená Michaela Gregorová z portálu Scuk.cz, který se věnuje hodnocení nejen restaurací, ale i obchodů s potravinami. Výjimkou je podle ní certifikace biopotravin, avšak ani ta není samospásná. "Při nákupu potravin je vždy nutné zapojit zdravý rozum. Proč bych si měla kupovat bioluštěniny z Číny, když si můžu koupit české, byť bez loga?" ptá se.
Skoro česká Klasa
Nejrozšířenějším logem na českém trhu je Klasa, které nese 1278 potravinářských výrobků od 220 výrobců. "Tento certifikát uděluje ministr zemědělství výrobkům, které splňují stanovené standardy kvality používaných a zpracovaných surovin a výroby potravin samotných," vysvětluje Petr Hlavatý, mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu. Podle něj dává Klasa jistotu, že si spotřebitel kupuje kvalitní a prověřené potraviny. Jenže ty nutně nemusejí pocházet z Česka.
Příkladem je tradiční Mochovská zelenina, která se ve skutečnosti pěstuje v Rakousku, nebo některé Sedlčanské hermelíny vyrobené v Polsku. "Značka primárně negarantuje původ produktů, ale jejich kvalitu," dodává Hlavatý. Nepsaným pravidlem pro získání podle něj je, že se výrobky produkují u nás. Ovšem ne vždy.
Pokud chcete kupovat opravdu české výrobky, měli byste sáhnout po těch, které nesou logo Regionální potravina. Celkem je jich 170. To také zaštiťuje ministerstvo zemědělství a má podporovat malé a střední zemědělce a producenty potravin. Vedle tohoto loga ale existuje ještě jedno zaručující lokální původ, a to Regionální produkt.
Původně toto označení vzniklo pro výrobky, které vznikají v chráněných krajinných oblastech, a v případě potravin mělo zviditelnit zemědělce hospodařící ekologicky šetrným způsobem. Každý region má přitom své vlastní logo, například Jeseníky, Krkonoše nebo Šumava. Celkem nese toto logo přes dvě stě výrobků, například mléčné produkty, med, pečivo, ovocné šťávy nebo alkohol. "Tato značka řekne spotřebiteli, že si kupuje výrobek vyprodukovaný na jasně vymezeném území. V naprosté většině případů suroviny pocházejí z nejbližšího okolí producenta," popisuje Kateřina Čadilová z Asociace regionálních značek, která loga uděluje.
Pro dobré svědomí
Dalším častým logem je Bio, které zaručuje, že jde o produkt ekologického zemědělství. Toto označení však samo o sobě neříká vůbec nic o původu potraviny, a tak jej mohou dostat sice ekologicky vypěstovaná, ale několik tisíc kilometrů cestující jablka z Chile. "Pokud se jako spotřebitel zajímáte o to, jakou ekologickou stopu zanechaly potraviny před tím, než se dostaly na váš stůl, je dobré zapojit zdravý rozum a přemýšlet o jejich původu," upozorňuje Michala Gregorová.
Všechny balené biopotraviny, které se u nás prodávají, musejí mít povinně jednotné evropské biologo v podobě listu vytvořeného z hvězdiček. Na potravinách vyrobených v Česku se vedle toho objevuje bílozelený pruhovaný půlkruh s nápisem Bio. Obě loga přitom zaručují totéž, jen jedno je povinné pro všechny biopotraviny v celé EU a druhé pouze pro ty české, přesněji v Česku prodávané. Nebalené biopotraviny však žádné logo nemají, přesto musí prodejce doložit, že jsou skutečně certifikované. "Někteří lidé se mylně domnívají, že všechno, co je označené jako bio, je nutně zdravé. Přitom bio nic neříká o nutričních hodnotách potraviny, ale vypovídá o způsobu výroby," vysvětluje Karolína Hlavatá, nutriční specialistka z Endokrinologického ústavu v Praze.
Někdy se společně s logem Bio objevuje ještě označení Fair Trade. Toto celosvětové hnutí zaručuje, že pěstitelé a producenti dostali za svou práci spravedlivou odměnu. Fair Trade se tak týká zejména potravin produkovaných v rozvojových zemích, jako je káva, čaj, banány nebo kakao. Nést ho ale může i textil nebo třeba kosmetika.
Víte, co jíte?
Dalším ukazatelem, podle nějž je možné se v potravinách orientovat, je výživová hodnota. Některé řetězce spolu s nadnárodními firmami používají na obalech "bubliny", které jasně popisují obsah tuků, cukrů a bílkovin v poměru k doporučené denní dávce pro dospělého člověka. Jenže tyto informace samy o sobě nezaručují, že jde o zdraví prospěšné jídlo. I tak jde ale o posun a jisté zjednodušení při nákupu.
"Nejčastěji se spotřebitelé trápí s tím, že informace na obalech jsou uvedené malým písmem a značení výživových hodnot je nepřehledné," popisuje Hlavatá. Na některých produktech uvádí výrobce pouze jeho složení v sestupném pořadí a již není uvedena energetická hodnota a zastoupení hlavních živin a dalších nutričních látek. Dalším úskalím je, že výrobce sice uvede obsah živin, ale už ne jejich původ. Přitom z pohledu výživy je dost zásadní rozdíl, zda je použitý tuk rostlinný, nebo živočišný. "Do zmrzlin a cukrovinek se často používá kokosový a palmový tuk, které jsou sice rostlinného původu, ale z hlediska vlivu na srdce a cévy jsou stejně nepříznivé jako živočišné tuky," upozorňuje odbornice na výživu.
Zajímavým pokusem o zjednodušení tohoto chaosu na obalu pro ty spotřebitele, kteří nemají čas nebo chuť luštit obaly, je logo Vím, co jím. To jasně deklaruje, že daná potravina splňuje přísná kritéria z hlediska obsahu soli, cukru, transmastných kyselin, nasycených mastných kyselin a také obsahuje dostatek vlákniny. Na rozdíl od zahraničí u nás touto certifikací prošlo jen několik desítek výrobků, ze kterých ale neuvaříte oběd. A bohužel se navíc paradoxně jedná o margaríny, čaje nebo polévky ze sáčku.
