Podle Sofie Smith, novopečené šéfkuchařky pražské restaurace Le Patio, jsou ženy v kuchyni stejně dobré jako muži. Nejsou sice tak fyzicky silné, zato ale víc vydrží. Při vaření ji ovlivňují a pomáhají její irsko-asijské kořeny.
Jak jste s vařením začínala?
Jako malá jsem byla v kuchyni pořád. Stále jsem jedla. Profesionálně se ale vaření věnuji od roku 1997.
Pracovala jste v oblasti IT, co vás přivedlo do kuchyně?
Fakt, že jsem pracovala v IT dělá, velký dojem. Ale tohle bylo v době, kdy IT nebylo tak pokročilé jako dnes. A já jsem chtěla změnu. Vždycky jsem vařila. Třeba pro přátele. Pak jsem se ocitla v Praze a otevřela si maličkou kavárnu v British Council na Národní třídě. Dělala jsem tam saláty, sendviče, různé koláče. Bylo to hodně malé, tehdy to mělo okolo patnácti míst. Poté jsem si uvědomila, že je to něco, co dělám strašně ráda a přijde mi to jednoduché.
Je jednoduché i vedení kuchyně v Le Patiu?
Musela jsem se naučit, jak řídit kuchyni a lidi. A miluji to. Vymýšlím jídla, recepty. Pracuji s týmem. Vaření je moje láska.
Jídla připravujete vy?
Vzhledem k fungování restaurace je pro mě nepřijatelné, abych byla jedinou osobou, která vaří. Mám tým, který se o jídlo stará.
Je pro ženu těžší stát se šéfkuchařkou než pro muže šéfkuchařem?
Možná v minulosti. Ale myslím, že ta práce je velmi fyzicky náročná. Není to jen o vaření. Musíte mít hodně energie. Ženy možná nejsou tak fyzicky silné, zato ale hodně vydrží. Není to těžké, je to jiné. Když půjdete do mužské kuchyně, je tam pánské pracovní prostředí a s tím musíte počítat. Někdy prostě nesmíte poslouchat vtipy. Protože jsem žena, musím se možná víc snažit v některých ohledech. Ale jak ženy, tak i muži jsou stejně dobrými šéfkuchaři, jen možná trochu jiní. Záleží i na zemi. Třeba v Maroku jsou skoro všechny šéfkuchařky ženy.
Jste vdaná, máte děti?
Ne. Ale všichni máme soukromý život.
Kolik hodin denně pracujete?
Hodně. Myslím, že jsem na to byla vždycky připravená. Zvláště, když chcete vést kuchyni na určité úrovni. V Le Patio teď začínám a pracuji každý den. Mám takový vtip. V gastronomii se dělí pracovní týden na dlouhý - krátký. Já mám dlouhý - dlouhý.
Co ráda vaříte? Je něco, co vařit musíte?
Není nic, co bych musela vařit, za to jsem ráda. Všechno, co dělám, je to, co chci vařit. Ráda dělám zeleninu, mořské plody, ale třeba barbecue, které je typicky ženské, není nic pro mě. Ale umím to. Miluji pečení, dezerty. Ráda kombinuji chutě.
