Laoské maňana

Jihovýchodní Asií koluje jedno oblíbené přísloví. Vietnamec rýži zasadí, Kambodžan bude pozorovat, jak roste, a Laosan ji bude poslouchat růst. Pracovní morálka místních právem připomíná jižní Španělsko v jednu odpoledne.

Před nedávnem proběhl příslušnými zeměmi srovnávací test výkonnosti státních úředníků. Náhodně vybraný pracovník měl vyhledat určitou informaci a o výsledku co nejdříve uvědomit žadatele. Rozdíly byly. To, co Singapurec zvládl za dvacet pět minut, trvalo v Laosu tři a půl dne. Asi by nemělo být divu, zemi pořád vládnou komunisti a vzhledem k tomu, že životní tempo se počítá spíš na období sucha a období dešťů než na minuty, by to asi neměl být problém. Jenomže zarážející je, že se stejnou laxností přistupují Laosané k rozvoji turistiky.

Zatímco Kambodžané se po skončení občanské války do turismu vrhli po hlavě, Laosané jakoby si pořád nemohli vybrat, jestli jim obchodní oplétačky se zápaďáky vůbec stojí za tu námahu. Dokládají to situace stejně srandovní jako neuvěřitelné. S batohem na zádech a oblečením pokrytým celodenním prachem přijdete navečer do recepce hotýlku v (schválně zdůrazňuji) turistické oblasti, a když se vám podaří sehnat recepčního, zeptá se vás upřímně: „A co tu chcete?“ Přání ubytovat se ho naplní neskrývaným úžasem, stejně jako fakt, že by se následující konverzace měla odehrát v angličtině. Copak o to, na prstech se dopočítáte i v Laosu, ale ve chvíli, kdy hoteliérovi podáváte hromádku špinavých ponožek a on k vám stočí oči naplněné upřímnou bezradností, pochopíte, že něco není v pořádku.

Než do Vang Vien severně od hlavního města Vientianne dorazili první turisti, byla to mrňavá zaprášená díra s pruhem udupané trávy místo letiště a s divokou kolotající řekou pod oslnivými skalami. Než dorazili turisti, mohla to být ta nejkrásnější laoská díra vůbec. Po nástupu turistů Vang Vien zmutovalo na laoskou verzi Disneylandu.

Hlavní třída je sice pořád jen ušlapaný prach, ale na obou stranách ho lemují otevřené verandy, kde se na měkkých polštářích předražených restauraček celé dny a noci válejí mladí turisté a při permanentně puštěných televizních seriálech (Simpsoni, nebo Přátelé) a kulečníkových partiích nabírají sílu na další cestu.

To, že původní život místních zmizel, si uvědomíte až ve chvíli, kdy si v baru spletete dveře a omylem vlezete do kamrlíku, kde na matraci v oblaku kouře a muziky zpoza dřevěné stěny spí celá rodina hospodského včetně mimina. Možná to bývala ta nejkrásnější laoská díra vůbec.

Foto: Tereza Šimůnková