Budova železniční stanice na nádraží v Cerekvici nad Loučnou slouží jako soukromé železniční muzeum. Vytvořil ho Jiří Rokos, aby měl kde uložit svou stále se rozrůstající sbírku předmětů spojených s dráhou. Do svého hobby postupně vtáhl celou rodinu.
"Začal jsem nosit domů trojrozměrné věci, žena z toho na začátku neměla a ani dnes nemá velkou radost, ale vzala to už na milost. V mém okolí začala reorganizace, vyhazovaly se věci a mně jich bylo líto, že by se mohly zachovat pro další generace," řekl sedmačtyřicetiletý železničář Rokos.
Budovu železniční stanice, která už nebyla využívaná, má pronajatou od Českých drah. V čekárně vystavil jízdenky od dob Rakouska-Uherska, hřebíky na pražce, historické jízdní řády, přepravní listy, předpisy, plány včetně výkresů nádražních budov, signální trubky pro vlakvůdce či zařízení na odměřování a výdej maziv. V prostorách bývalé pokladny a v chodbě Rokos rozmístil staré cedule na označování vlaků nebo pro orientaci cestujících na peronech, vzorky kolejnic, měrky na měření jejich rozchodu nebo převýšení trati. K vidění je i pracoviště osobní pokladny s výdejním okénkem, zásuvkou s dřívějšími bankovkami, zásobníky na lepenkové jízdenky a razítka. Část místnosti je věnovaná pracovišti výpravčího včetně telefonů, ústředny, uniformy a plácačky.
Většina předmětů souvisí s místní železniční tratí z Chocně přes Vysoké Mýto a Cerekvici do Litomyšle, která byla otevřena v roce 1882 a na její vybudování se složily místní cukrovary, rod Thurn-Taxisů a stát.
Muzeum funguje šestou sezonu a exponáty Rokosovi dodnes nosí přátelé či lidé, kteří o jeho sběratelské vášni vědí. Za rok muzeum navštíví v průměru stovka lidí. Na jeho prohlídku je nutné se ale předem telefonicky objednat a Rokos, jeho syn i manželka se střídají v provázení.
