"Chci, aby moje značka byla stejně uznávána jako nejslavnější francouzská vína," říká bratr Marie Pâques, výřečný mnich a zároveň vinař z opatství Lérins, které žije v poklidu nedaleko živé francouzské Riviéry. Tento netypický správce vinice o rozloze 8,5 hektaru vstává denně ve čtyři ráno a pět hodin se modlí ve společenství dvacítky cisterciáckých mnichů na malém ostrůvku Saint Honorat nedaleko Cannes.
"Náš řád nám dovoluje mluvit krátce a tiše, pokud jde o otázky charity nebo práce. Společné jídlo probíhá v tichu za předčítání," upřesňuje. V hodinách práce však bratr Marie Pâques, autor knihy vychvalující přednosti podniku, který dává lidem práci, hovoří hojně se zaměstnanci, zákazníky i návštěvníky.
Je jedním z mála, kdo surfují po internetu. "Chci znát reakce lidí," říká. Jeho chytrý telefon zůstává zapnutý ve dne v noci, se ztlumeným vyzváněním v době bohoslužeb.
Bratr, který přijímá osoby v tísni a pořádá konference o vztahu práce a osobního života, v sobě nemá nic z poustevníka. Jeho práce ho už zavedla do New Yorku, Moskvy, Tokia či Hongkongu. Teď právě se vrátil z Paříže, kde dohlížel na vydání průvodce po vínech.
"Prodávám víno i hodnoty. Chci zároveň sloužit vínu i našemu společenství," říká Marie Pâques. A kdoví, možná získat i nové ovečky.
Klášter na tomto rajském ostrově lemovaném borovicemi založil v pátém století svatý Honorát z Arles. Ještě dnes dodržují mniši řád svatého Benedikta založený na práci a modlitbě.
Kladná image mnichů je pro ně úžasným nástrojem marketingu a nepochybně souvisí s "tajemnem a autentičností jejich života, soudí Marie Pâques. "Nejsme řád žebravých mnichů, naší povinností je snažit se vydělávat si na živobytí prací našich rukou," vysvětluje. "Klášterního života není bez modlitby a práce. Cisterciáci stáli u kořenů velkých burgundských vín," připomíná.
Před dvaceti lety nesla 1,5 hektaru velká stará vinice mešní víno, které se prý nedalo pít. Mniši se rozhodli navázat na vinařskou minulost starou šestnáct století.
Dvě desetiletí vysazování, budování zázemí a rady renomovaných vinařů nakonec vyústily v roční produkci 40 tisíc lahví, které stojí od 25 do 190 eur (690 až 5200 korun). "S výměrou 8,5 hektaru si můžeme na živobytí vydělávat jen s vysoce kvalitním vínem. Nelze však říci, že nějak bohatneme," konstatoval Marie Pâques ve své spartánské cele o devíti metrech čtverečních, jež je naprostým protikladem luxusu nalézajícího se jen několik kilometrů odsud.
Vysoké ceny jsou způsobeny i tím, že mniši vyrábějí víno na ostrově, kde si museli zřídit všechno zařízení. A to pro všechny fáze výroby včetně stáčení do lahví.
Klášter, který v zimě zaměstnává třicet a v létě osmdesát osob, má roční obrat čtyři miliony eur (110 milionů korun), z toho 850 tisíc eur (23,4 milionu korun) pochází z vína. To pro finanční autonomii a udržování kulturního dědictví nepostačuje.
Bratr Marie se specializoval na správce vinného skladu. "Objevil jsem takto víno," směje se. "Říkali nám, že musíme naše víno odlišit od vína z Provence," dodává.
Vinice byla vysazována postupně. Zůstaly na ní staré keře klaretu, přidaly se parcely s odrůdami Chardonnay, Syrah, Mourvedre, Pinot noir a Viognier. Pinot noir slouží k produkci nejdražšího vína, 1800 lahví značky Saint Salonius. Je to oblíbené víno bratra Marieho Pâquese, prý "pro jeho sílu a eleganci".
