Cestovatel Jan Žďánský, který před dvěma lety dojel na kole z Mladé Boleslavi až do japonského Tokia a v loňském roce přejel napříč Severní Amerikou, se letos chystá na další bizarní cestu. Po úspěšných cyklovýpravách, na kterých ujel téměř 22 tisíc kilometrů s padesátikilovou bagáží, se tentokrát rozhodl pro zimní variantu a vyráží na ruskou Sibiř. Cílem dobrodruha je podélně přejet sedm set kilometrů dlouhé vodní monstrum Bajkal na speciálně zkonstruované tříkolce, která by měla dobře zvládnout zamrzlý povrch jezera. Nutno podotknout, že teplota na Sibiři v tomto období klesá až k minus 30 stupňům Celsia.
"Nápad přejet podélně zamrzlý Bajkal se objevil už v roce 2013, když jsem u něho při cestě do Japonska pár dní pobýval. Po bližším zkoumání jsem zjistil, že až na tu strašnou zimu, by v tom neměl být problém a tak bylo rozhodnuto," říká Honza, který se na nejstarší jezero na světě, jehož objem tvoří pětinu povrchové sladké vody na zemi vydá 2. března.
Plán jeho cesty odstartuje leteckým transportem do Irkutsku, hlavního města celé oblasti, kde bude potřeba zkompletovat vybavení a dokoupit zásoby. Vlakem se pak dopraví do vesnice Kultuk, která už je "pouhých" sto kilometrů vzdálená od pobřeží Bajkalu. Samotná cesta v sedle speciálního vozítka by měla vést podél západního pobřeží směrem k ostrovu Olchon a dále na sever do Nižněgarsku, jenž bude cílem cesty.
Podle prvotních plánů mělo být dopravním prostředkem klasické horské kolo s ráfky 29", jak má Honza ve zvyku. Když se o tom však zmínil u Uhersko-brodského výrobce lehokol, jeho cesta dostala úplně nový rozměr.
V rámci testování a vývoje mu totiž profesionálové z prodejny nabídli postavit lehotříkolku na fat bikových kolech (kola s širokými pneumatikami). "Tuto možnost, která mi dá jistě mnoho nových zkušeností, jsem nemohl odmítnout, a tak vznikl projekt AZUB WINTER BAIKAL 2015."
Tříkolka poháněná šlapáním má hnací zadní kolo a rychlostní převody tak, jako klasické kolo. Váží 27 kilogramů a je vyrobena z materiálu uzpůsobeného k tvrdým podmínkám na Sibiři, kde teplota klesá hluboko pod bod mrazu. "Na takovém stroji by mělo proběhnout vše hladce," říká Honza s tím, že jediný problém, který by se prý mohl na dvou až třítýdenní cestě vyskytnout je v místě, kde se do jezera vlévá Angara. Sibiřská řeka v Irkutské oblasti ovlivňuje tloušťku ledu v okolí vtoku a hrozil by zde propad.
"Vzhledem k tomu, že na místě budu odříznutý od civilizace, se kterou budu komunikovat jen pomocí satelitního telefonu, by se mi včasné pomoci nejspíš nedostalo a byl by to asi problém, ale na takové věci není dobré myslet," dodává cestovatel, který je optimistou za každé situace.
Za východem slunce do Tokia
Polární výpravou na Bajkal Jan Žďánský naváže na jeho předešlé cestovatelské úspěchy z posledních dvou let. Na jaře roku 2013, tedy v době, kdy jak sám říká, neměl s cyklistikou ještě žádné zkušenosti, vyrazil na cestu, která by se někomu mohla zdát ještě šílenější než ta aktuální, a to z České republiky do Japonska.
"Cestuju už od mládí. Některé výpravy trvaly třeba i dva měsíce, ale byly to i kratší cesty stopem po Evropě, různě po horách a tak dále, a tak dále. Nicméně, postupem času, jsem začal mít pocit, že mi v tom cestovatelským životě něco chybí. Lákalo mě vyrazit na několikaměsíční cestu, na které se budu posouvat pouze dopředu a nebudu se ohlížet zpátky. Chtěl jsem prostě uskutečnit něco zásadního. A pak jsem si řekl: proč to nezkusit třeba do Japonska a na kole! To by mohla být ta pravá cesta!"
Od prvotní myšlenky k realizaci odvážného nápadu dělilo Honzu pouhých šest měsíců. Plánem bylo vyrazit z jeho rodného města, Mladé Boleslavi až do centra Země vycházejícího slunce, Tokia. Povedlo se! Trasa, na kterou si po pečlivé fyzické a psychické přípravě vyhranil osm měsíců, měla podle přibližných výpočtů z map čítat neuvěřitelných 17 tisíc kilometrů. Denní vzdálenost, která byla tedy potřeba ujet, vycházela na 80 kilometrů. Zvládl to s předstihem. Když v říjnu, po šesti měsících v sedle dosáhnul svého cíle a z japonské hory Fudži pozoroval východ slunce, svítilo na jeho tachometru 14 500 kilometrů.
Napříč Amerikou
Na Cestu za východem slunce, jak ji cestovatel nazval, navázal o necelý rok později další velkou výzvou. Tou byla cesta opět na kole, tentokrát po Severní Americe. Jeho cílem bylo projet ze San Francisca, tedy západního pobřeží, na východ do New Yorku. Trasa měřila oproti cestě do Japonska necelou polovinu. Sedm tisíc kilometrů nádhernou krajinou severní Ameriky projel už i spolu s kamarádem za tři měsíce.
To, že ve dvou se to lépe táhne, se v tomto případě potvrdilo. Celá cesta napříč spojenými státy prý probíhala tak hladce, že tomu mu oba cestovatelští nadšenci nemohli ani uvěřit. Jediný vážnější problém se vyskytl ihned po příletu do San Francisca. Když se totiž po devatenáctihodinovém letu vypotáceli z letadla, bylo jim oznámeno, že jejich kola spolu s nimi neodrazila. "To nás samozřejmě zaskočilo, jelikož uskutečnit cyklotrip bez kol, by bylo dost těžký, ale snažili jsme se neztrácet dobrou náladu," říká Honza, který opět uplatnil svůj optimismus, a po čtyřech dnech strávených v San Francisku se kola našla a mohlo se vyrazit.
Když obohaceni o kulturní zážitky a poznání dorazili na "konečnou" do New Yorku, Honza se rozhodl (už za neúčasti svého kamaráda), že z nejlidnatějšího města na světě přeletí ještě do Irského Dublinu, procestuje Velkou Británii a z Belgie pošlape zpátky do Česka a tak celkově dokončí cestu kolem světa po pevnině. Po jeho zkušenostech, už pro něj nemohlo být nic překážkou a tak svůj sen dokončil. Oběl svět dokola a na kole!
