Letošní rok byl agenturou CzechTourism vyhlášen rokem baroka a právě léto je pro většinu Čechů nejpříhodnějším časem pro výlety za tuzemskými památkami. Navštívit můžete nejen známé zámky, zahrady, církevní stavby a lázně. Zajímavé jsou také přírodní kompozice alejí a osamocených stromů anebo pozůstatky městských opevnění.
Mikulov - italská perla jižní Moravy
Barokní doba vtiskla krajině Pálavy jedinečný ráz s alejemi, rybníky, libosady a vinicemi - a při pohledu od kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku zjistíte, že ani po 400 letech neztratila svou magickou krásu. Asi nejvýznamnější památkou mikulovského baroka je křížová cesta a kaple na Svatý kopeček. Celá křížová cesta zahrnuje celkem 17 objektů: čtrnáct kapliček křížové cesty, kapli sv. Šebestiána, zvonici a kapli Božího hrobu.
O Mikulově se někdy mluví jako o "italské perle jižní Moravy", jeho architektura byla totiž inspirovaná italskou renesancí a barokem. Ozdobou jeho náměstí je monumentální barokní sousoší Nejsvětější Trojice s plastikami. Odtud je to jen 150 metrů k mikulovskému zámku, z jehož barokních interiérů dnes bohužel mnoho nezbylo. Zámek totiž vyhořel při osvobozeneckých bojích v roce 1945. Dnes v něm najdete expozice mikulovského regionálního muzea, jejichž součástí je i unikátní obří sud z roku 1643. Při návštěvě zámku si udělejte čas na pobyt v zahradách, které nápaditě obklopují celé zámecké návrší. V roce 2015 získaly zahrady zpět svou původní barokní podobu, kterou měly v 18. století za vlády Dietrichsteinů - s terasami, ozdobnými balustrádami, vodními prvky a pečlivě uspořádanými záhony růží. V době prázdnin si každou středu můžete užít noční kostýmované prohlídky zámku.
Barokní opevnění a pevnosti na zelené louce
Promyšlená práce s krajinnými prvky se projevila také ve vojenství. Z rozhodnutí panovníků vznikaly na strategických místech českého království unikátní pevnostní systémy využívající tvar terénu i blízkost vodních toků. Pozůstatky městského barokního opevnění si můžete projít v Olomouci, Hradci Králové, na pražském Vyšehradě nebo brněnském Špilberku. Skutečným unikátem jsou pevnostní města v Terezíně a Josefově vyprojektovaná tak, aby se mohla celé měsíce bránit mnohonásobné přesile.
Nový fenomén - veřejné lázně
Teplice, Mariánské Lázně a Karlovy Vary jsou společně s lázeňským komplexem u vesničky Kuks nejznámějšími barokními lázeňskými památkami u nás. Úsměvné je, že pobyt v posledně jmenovaném komplexu, zbudovaném hrabětem Šporkem v údolí Labe u vesničky Kuks, patrně svým návštěvníkům od nejrůznějších zdravotních neduhů příliš nepomáhal. Alespoň moderní rozbory neprokázaly, že by zdejší vody měly nějaké léčivé účinky. Tento drobný detail ale bohatě vyvažoval bujarý společenský život.
Lázním Teplice, druhým nejstarším českým lázním, se nepřezdívá "Malá Paříž" náhodou. Objevte jejich atmosféru i barokní skvosty. Při návštěvě Teplic rozhodně stojí za pozornost historické jádro města s několika kostely a morovým sloupem z let 1718-19. Jako poděkování za ušetření města morových hrůz jej nechal vztyčit tehdejší majitel teplického panství F. K. Clary Aldringer. Jeho autorem je barokní sochař Matyáš Bernard Braun a je to jedno z jeho nejlepších děl.
Valdštejnova komponovaná krajina Jičínska
Jičín a krajina okolo něj nese dodnes stopy působení dvou mocných aristokratů - Albrechta z Valdštejna a Františka Josefa Šlika. První z nich z Jičína udělal centrum svého panství a společně s přizvanými italskými architekty vtiskl okolní krajině vlastní důmyslný krajinný plán, propojující stavby a krajinné prvky v jeden velký geometrický obraz. Čtyřřadá lipová alej z Valdštejnské lodžie do Jičína patří k evropským unikátům. Původně ji tvořilo 1152 lip vysázených v pravidelném odstupu šesti metrů. Dnešní stromy již nejsou původní a také jich je o něco méně (986), to však stromořadí nijak neubírá na působivosti.
Hrabě Šlik také přizval ke spolupráci významné světové architekty, avšak společně s nimi usiloval spíše o důmyslnou neokázalou krajinnou kompozici se silným duchovním rozměrem. Drobná barokní Loreta ve Veliši, která je dílem slavného barokního stavitele Jeana Baptisty Matheye, je jádrem této kompozice. Je to kaple postavená na čedičovém suku Velišského hřbetu, jež je zároveň nejvýše položeným bodem této kompozice. U ní se kříží dva lesní průhledy či vlastně průseky, jeden směřující od kostela v Jičíněvsi přes Loretu k Dolnímu Lochovu, druhý z Vokšic přes kapli sv. Anděla Strážce (tzv. Andělíček) a Loretu ke Křelině a Nadslavi.
Inspiraci na další výlety za barokem můžou milovníci památek najít na www.ceskozemepribehu.cz.
