Toužíte po netradičním výletu? Putujte třeba po hostincích, do nichž chodívali čeští velikáni. Jeďte za Jaroslavem Haškem na Lipnici k České koruně nebo za Mikolášem Alšem k Reinerům do Písku. Nudit se nebudete, tyhle výlety jsou rovnocennou variantou k putování po hradech a zámcích.
Pravnuk spisovatele Jaroslava Haška (1883-1923) očekává počátkem léta narození syna, prvního mužského dědice v celém rodu. "Konečně jako rodina nevymřem po pípě," zvesela říká nad půllitrem Martin Hašek. Černý humor je mu vlastní, stejně jako slavnému předkovi. "Jaroslav to nebude, jeden geniální Jarda v rodině stačí. Navíc nechci syna poznamenat dopředu tím, že jeden jeho jmenovec se v téhle hospodě uchlastal k smrti," vypráví.
S Haškem o Haškovi
(U České Koruny, Lipnice)
Sedíme v hostinci U České koruny v Lipnici nad Sázavou, do níž spisovatel Jaroslav Hašek poprvé zavítal 25. srpna 1921. Na venkov ho vylákali přátelé, kteří věřili, že v ústraní a bez bohémských dýchánků rychleji dopíše svůj román o Švejkovi. V hostinci pak skutečně vznikla podstatná část tohoto dnešního pokladu světového písemnictví, proto sem na pivo přijíždějí čtenáři Švejka i z Japonska či z Islandu.
Hašek měl smůlu, že i tady v zapadlém městečku na Vysočině si ho pražští kumpáni stejně našli a spisovatel s nimi musel vypít stovky sklenic, stejně jako s novými přáteli z Lipnice. Nebylo to bez následků a na Silvestra v roce 1922 se mu hrozivě přitížilo. I když posmutnělý pacient prohlásil, že místo silvestrovské oslavy uspořádá náhradní tříkrálovou pijatiku, na Tři krále byl nakonec pohřbem. V pouhých čtyřiceti letech, aniž se dočkal slávy svého románu, neboť Češi napřed nedokázali odhadnout, že Švejk dosáhne celoplanetárního úspěchu a bude přeložen do šedesáti jazyků. A Národní listy ze 4. ledna 1923 nebožtíkovi věnovaly tuto jedinou větu v rubrice Denní zprávy: "Autor Dobrého vojáka Švejka Jar. Hašek zemřel včera v Lipnici byv raněn srdeční mrtvicí."
Lipnický hostinec U České koruny bude podle majitele Martina Haška jednou takřka soběstačný. Na blízkém pozemku hostinský pěstuje bylinky, česnek a křen a chová tam i prasata. "Plánuji vybudovat vlastní pivovar, i se sodovkárnou," prozrazuje. Každým rokem se také hlouběji pokládá do díla a odkazu praděda, v mládí se přitom o spisy Jaroslava Haška moc nezajímal. Nyní dokonce začal jezdit do Ruska, aby putoval po spisovatelových stopách, neboť jak známo, Jaroslav Hašek byl za první světové války zajat ruskou armádou a po anabázi v legionářské armádě byl jistý čas i komisařem bolševické armády. "Až na těch cestách jsem pochopil, čím byl praděd tak nadšen. Širokou duší, tou ruskou povahou jsem okouzlen i já," vypráví hostinský.
Návštěvníci lipnického hostince jsou zase nadšeni kuchařským umem Martina Haška a dobře ošetřovaným pivem. Věrný odkazu slavného předka tu klade důraz na slova, že "pití piva je radost, nikoli zhýralost". Hostinec stojí v kouzelném místě, přímo u velebného středověkého hradu, v němž Hašek občas i psal. "Zde píši v naprostém klidu nějaké věci. Místní lesmistr mně dal klíče od hradu, podzimní vichry dují nad krajem, že myslím každou chvíli, že mne to i s hradem odnese k Německému Brodu. Pomalu padá ze zdiva na hradě kamení, stěny se drolí, dole v podhradí pasou se kozy," vylíčil Hašek v jednom dopise, jak se mu pracuje v opuštěné lipnické zřícenině. Ta dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám na Vysočině a kouzelná je i okolní příroda. Nejpodstatnější je ale návštěva hostince U České koruny, kde při troše štěstí načepuje výletníkům pivo spisovatelův pravnuk.
Štěstí, co je štěstí?
(U Reinerů, Písek)
V domě s hostincem U Reinerů v Písku žil třiadvacet let básník Adolf Heyduk. Že vám už jméno klasika české poezie nic neříká? "Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá," recituje Heyduka u skvěle ošetřovaného prazdroje jeden za štamgastů. A připomíná, že tento úryvek se proslavil díky slavnému filmu Škola základ života.
Učitel na místní reálce Adolf Heyduk byl prý až do pozdního věku vyhlášeným krasavcem a za choť pojal dceru majitele hostince U Reinerů Emilii Reinerovou, která byla jeho žačkou. Když se brali, jí bylo osmnáct a Heydukovi dvaačtyřicet. A když slavil pětaosmdesáté narozeniny, přijel mu do Písku osobně poblahopřát prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Prezident pivo nepil, takže na gáblík prý nezašli. Heyduk však U Reinerů hostil desítky slavných literátů. Často tu sedával Heydukův nejlepší přítel Jan Neruda, ale též Jaroslav Vrchlický, Karel Klostermann, Svatopluk Čech a Mikoláš Aleš a další parťáci. Na stěně hostince podnes visí zarámovaná "pivní" kresba Mikoláš Alše, kterou umělec podepsal s tímto dovětkem: "Když jsem zde byl."
Nad jiným stolem je připomínán autor dosud nepřekonané encyklopedie o českých hradech. "V tomto hostinci se oddával společenským rozmluvám největší historik českých hradů, od roku 1899 Písečan, Augustin Sedláček." Pivo se zde točí od roku 1844, nejeden půllitr tu vypili spisovatel Fráňa Šrámek, malíř Vincenc Beneš či další slavný literární klasik Julius Zeyer, no a při návštěvě Písku ho ochutnal i Václav Havel. A v rámci politické korektnosti je třeba dodat, že půllitr hořkého moku zde žáhli i Václav Klaus a Miloš Zeman, takže podnik by se vlastně mohl jmenovat Písecká prezidentská pivnice.
DALŠÍ TIPY NA HOSTINCE, DO NICHŽ CHODILI VELIKÁNI V PRAZE, ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH NEBO V OSTRAVĚ NAJDETE VE SPECIÁLU TÝDNE NAZVANÉM "111 POKLADŮ", KTERÝ ZAKOUPÍTE U SVÝCH OBLÍBENÝCH PRODEJCŮ TISKU.
