Zlatý retrívr jménem Smiley se narodil bez očí a na jeho plemeno až příliš malý. Měl být utracen, ale jeho majitelka se ho s láskou ujala a poté, co si všimla, že ostatní lidé jsou jím naprosto fascinování, zapsala ho do speciálního výcviku a následně zapojila do canisterapeutického programu. V současnosti díky tomu Smiley vykouzlí denně úsměv na tváři několika seniorům, dětským pacientům a handicapovaným lidem v jeho okolí.
Zlatého retrívra zachránila jeho současná majitelka Joanne Georgeová před utracením, když mu byl zhruba 1,5 roku. Pes jménem Smiley se narodil bez očí a příliš malého vzrůstu na to, aby se hodil pro chovné účely. Joanne měla doma již jednoho pejska s podobným osudem - neslyšícího Tylera, německou dogu. Ihned se z obou stali kamarádi a začali si vzájemně pomáhat. "Tyler byl najednou tak živý a úplně poblázněný a šťastný, když viděl Smileyho," řekla Joanne.
Později si žena všimla, že Smiley i přes své zdravotní postižení je schopný velmi dobře komunikovat s lidmi a tak ji napadlo, že by byl ideálním pomocníkem pro handicapované. "Lidé jím byli doslova fascinováni. Uvědomila jsem si, že by je mohl léčit," řekla Joanne pro CBS News. A tak Smileyho přihlásila do speciálního výcviku a později se zapojil i do tzv. canisterapeutického programu (Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Pojem Canisterapie je složen ze slov "Canis - pes a terapie - léčení, ale provádí se i s jinými zvířaty, například: s kočkami, morčaty či králíky).
Nyní dvanáctiletý Smiley tráví každý den většinu svého času návštěvami "svých" pacientů, kterým denně vykouzlí úsměv na rtech. Smiley se věnuje lidem v domovech důchodců, dětským pacientům pomáhá se čtením ve speciálním programu knihoven, anebo uklidňuje pacienty v domovech s pečovatelskou službou v okolí Stouffvillu v Kanadě.
Díky jednomu pacientovi z pečovatelského domu si Joanne uvědomila, že udělala správnou věc a také to, jak moc taková obyčejná návštěva Smileyho dokáže lidi udělat velmi šťastnými. "Byl to muž jménem Teddy. Nemluvil a s nikým nekomunikoval. Nikdo ho nikdy neviděl smát, ale Smiley se nenechal odradit a vykouzlil mu úsměv na tváři. Zaměstnanci domu tehdy nemohli uvěřit tomu, že se mu to podařilo. Byli ohromeni," vzpomíná majitelka "zázračného" retrívra.
Občas prý Smiley narazí do různých předmětů, ale je velmi opatrný - pokaždé dělá velmi vysoké kroky a opatrně našlapuje, čímž zjišťuje co je před ním. "Cítí nohama," dodala Joanne, která ho naučila následovat její hlas. Spousta lidí, kteří Smileyho poznali, Joanne říkají, že si ani neuvědomili či časem zapomněli na to, že vůbec má nějaké zdravotní postižení.
