Nakupovat v "sekáči" už není v Polsku ostuda. Ani pro bohaté. Kdysi v second handech neboli obchodech s oblečením z druhé ruky nakupovali jen ti nejchudší. Teď však tyto obchody prožívají obrodu a nové rostou jako houby po dešti.
"Není pravda, že k nám chodí lidé, kteří nemají na oblečení a potřebují třeba teplou bundu. Takové tu nevídáme. Spíše přicházejí mladé dívky, často zavítají i elegantní ženy středního věku. Vybírají pěkné oblečení pro sebe, muže, děti či kamarádky," tvrdí majitelka second handu v centru Toruně.
Kdysi bývaly návštěvy second handů považovány za cosi špatného, dnes je to módní záležitost. Přicházejí i lidé s plnými peněženkami, second handům se nevyhýbají ani celebrity. A to ještě před pár lety bylo možné se dočíst, že Poláci nechtějí nakupovat v "sekáčích". Ale také klesaly ceny oblečení ve značkových řetězcích, kterým jsme dávali přednost, hlavně během sezonních výprodejů.
Jak vypadá zásobování "sekáčů"? Do velkoskladu přijíždí kamion, na který i celé hodiny čekají majitelé obchodů s oděvy z druhé ruky. Ti nezkušení si myslí, že kamion přijíždí s ještě neprobraným zbožím. Ale ti, co se vyznají, dobře vědí, že tomu bývá jinak. Například vůz dorazí do velkoskladu poprvé v pátek, tajně se vyloží a spřátelení obchodníci, kteří mají "sekáče" po celé zemi, si během víkendu vyberou z pytlů to nejlepší. V neděli kamion odjede, aby se vrátil v pondělí, kdy na něj čekají ti, co si myslí, že právě přijel s novým zbožím.
Velkoobchodníci tak zvýhodňují své oblíbené klienty, zatímco malí podnikatelé mají problém. Musejí mít čich na oblečení, které z pytlů vytáhnou. Tady se neplatí platebními kartami. Zboží nelze vrátit. Stačí se párkrát splést, netrefit se do vkusu zákazníků, a podnikání se musí zabalit, protože se nedostává peněz na nové zboží. Občas je možné se i nechat napálit, protože v pytlích s oblečením, prádlem či plyšáky se skrývá i smetí.
Vytříděné zboží, převážené do místních second handů, stojí ve velkoskladu okolo 20 zlotých za kilogram (asi 130 Kč). Nejcennější je "cream", tedy značkové zboží, známé z poutačů v nákupních střediscích. Obvykle vypadá jako nové, ale bývá dražší, i 50 zlotých za kilogram (asi 330 Kč).
Na trhu působí "sekáče" specializující se na značkové zboží. Klienti vědí, že tu najdou to, co se ukazovalo ve výkladech. Tady se nekupuje oblečení na váhu a každý kousek může stát i několik desítek zlotých.
"Sekáčům" se říkávalo "hadrárny". To už neplatí. Leckdy to tu vypadá jako v butiku. "Sekáče" také mají stálou klientelu, která ví, kdy přijde nové zboží. Vpadnou do obchodu hned po otevření, probírají věšáky, hrabou se v koších. Lze natrefit na výjimečnou příležitost.
Navzdory zdání to nebývají jen ženy. I muži se bez rozpaků vydávají na lov triček a džínsů. Vědí, že v "sekáči" mohou koupit zboží jako v řetězcích, ale mnohem levněji. Mohou tu najít věci, které jim budou kolegové v práci závidět. Zájem o "sekáče" se v mnohém opírá o poznání, že se tu dá opatřit něco originálního.
"Přicházejí sem mladí muži, kteří se běžně oblékají sportovně, ale třeba mají jít na nějakou oslavu. Je jim líto utratit sto zlotých za košili, kterou u nás koupí mnohem levněji," říká prodavačka Ela.
Ještě před pár lety bývaly v Toruni second handy pouze na předměstí. Teď jsou všude, i v centru, v ulicích považovaných za reprezentativní. Už nejsou považovány za obchody pro chudé.
Na jedné straně jsou důsledkem hospodářské krize, tedy pátrání po levnějším zboží. Ale taky si čím dál více lidí uvědomuje, že v drahých značkových obchodech se nejvíce platí za značku, zatímco kvalita nebývá o mnoho vyšší.
"Nájezdy po sekáčích beru jako sport. Musíte mít štěstí a občas si přivstat, ale vždy najdu něco značkového, co by v obchodě stálo desetkrát víc," tvrdí filoložka Kamila. "Mám ráda oblečení, ale obyčejné triko v obchodu stojí 80 zlotých (asi 500 Kč). Za to si ze sekáče odnesu dvě tašky hadrů," říká studentka Daria.
V Polsku je podle tamní hospodářské komory na 24 tisíc second handů, což je zhruba sedm procent všech obchodů s oblečením. Každým rokem se přitom dováží oblečení z druhé ruky za čtvrt miliardy zlotých (asi 1,65 miliardy Kč).
