Art direktor Petr Kotěra věnoval porcelánu šestačtyřicet nejlepších let svého života. Nebyla to sice láska na první pohled, ale spíše jej přitáhl skvělý kolektiv a nadšení do práce, které ho rychle pohltilo. Prošel porcelánkou Rudolf Kämpf od ekonomického sektoru až po design a dekory. Miluje jednoduchost a budoucnost českého porcelánu vidí výhradně v souvislosti s kulturou tradičního rodinného stolování.
Jak jste se dostal k porcelánu? Čím Vás zaujal, že jste se do své práce tak zamiloval a děláte ji tolik let?
Byla to náhoda. Obdivoval jsem keramiku, a proto jsem šel studovat keramickou školu do Bechyně. Ve čtvrtém ročníku, v roce 1969, jsme jeli na praxi do porcelánky v Loučkách, dnes Rudolf Kämpf, kde mě profesoři prodali... (úsměv) Nabídli mi, abych tam po ukončení studia nastoupil jako návrhář dekorů a mistr sítotiskové dílny. Zajásal jsem, protože jsem měl pocit, že zrovna tento obor je velmi perspektivní. Bohužel nebo bohudík, to bylo přesně v době, kdy jsem nastupoval na vojnu. A když jsem se vrátil, moje místo již bylo obsazené. Takže jsem mohl odejít a hledat práci někde jinde, ale něco mě tu stále drželo. Byl to kolektiv lidí, kteří si tu navzájem rozuměli a vynikali velkou iniciativou, proto jsem tu nakonec zůstal. Postupně jsem prošel celou továrnou, a to nejenom naší, ale dostal jsem se také jako nejmladší člen do Karlovarského porcelánu. V roce 1973-1974 jsem prošel všemi porcelánkami karlovarského porcelánu. Potom jsem dlouhá léta řešil otázky vnitřní ekonomiky a vymýšlel počítačové vyhodnocování efektivity práce ve funkci ekonoma závodu. Díky tomu, že jsem vždy přesvědčil své nadřízené o tom, že mi mají dát prostor a určitou svobodu, jsem mohl propojovat výtvarnou a ekonomickou oblast a díky tomu jsem dost možná strávil v blízkosti porcelánu celý svůj profesní život. V malých podnicích je navíc osobní přístup a invence daleko více vidět, a proto jsem nikdy nešel do žádné z velkých porcelánek, které mi nejednou nabízely místo.
Co je pro porcelán, který vytváříte, specifické? Čím se liší od konkurence?
Náš porcelán je v rámci tvarů u některých výrobků náročnější, než kdekoliv jinde v ČR. Díky vyšší kvalifikaci pracovníků, jsme schopni zvládnout právě i náročné a složité výrobky. Náš porcelán vlastně není vyrobený, ale vytvořený, proto je jiný už v základním principu - má totiž duši. A liší se hodně také dekorací. Je náročnější na přesnost, použití mnoha dekoračních technik a na první pohled také bohatší. Nemůžu se nezmínit také o naší manufakturní výrobě - ruční výroba porcelánu je naším velkým dědictvím, je to energie, kterou lidé čerpají z historie a předávají ji dál. Myslím si, že je to důležité zejména u výrobků, které lidi stále používají například při stolování. Jde o takový rituál.
Jaká jsou pravidla při vymýšlení dekorů porcelánu?
Důležité body při vymýšlení designu jsou odlehčenost, rychlost, přesnost, viditelnost, mnohotvárnost a souměrnost (myšleno všeobecně pro vymýšlení nebo vytváření jakéhokoli nového výrobku). Poté se musí navrhnout a vytvořit ještě dekor, který by souzněl s daným tvarem. A velmi důležitý je také komerční pohled - cílová skupina daného výrobku a cenová relace. V případě, že vytvářím porcelán, který lidé využívají k náboženským účelům, je nutné znát pravidla a odlišnosti jednotlivých vyznání a dát si pozor například na využití barev, živých bytostí a symbolů. To nejdůležitější je však respektování technologických zákonitostí.
Co je v dnešní době nejtěžší při výrobě tradičního českého porcelánu?
Kdybychom chtěli vyrobit repliku třeba hodně zdobeného rokokového porcelánu s figurální a květinovou výzdobou, měli bychom problém sehnat modeláře, který by zvládnul udělat např. rokokové prstíky ve stejné propracovanosti a jemnosti, jakou uměli naši předchůdci. Dneska to ve školách už nikoho nenaučí. U tvorby tenkostěnného, transparentního porcelánu s pořádnou lesklou a zářivou glazurou bychom se zase potýkali s kvalitou surovin, která se nedá porovnávat s obdobím 1920 až 1960. V té době se používal kalcinovaný křemen, jugoslávské nebo skandinávské živce a kaolin měl také lepší vlastnosti. Pekaři na to mají hezké vysvětlení: "Z černé mouky bílý chleba neuděláš."
Pracujete pro jedinou porcelánku v České republice, která vyrábí růžový porcelán. V čem jsou jeho specifika? Jaké dekory se na něj nejlépe hodí?
Při výrobě se jedná prakticky o stejnou hmotu jako u bílého porcelánu, jen se do ní navíc přidávají kysličníky drahých kovů při teplotě 1380 až 1400 stupňů Celsia a tím se hmota probarví do růžova. Důležité je znát přesně množství kysličníku, protože pokud se navýší, hmota se zbarví do šmolkového nádechu, což je nepoužitelné. V peci nesmí být porcelán proti hořákům, jinak růžová barva zesvětlá. Růžovému porcelánu nejvíce sluší květinové dekory nebo platina. Ta totiž působí studeně a růžová teple, takže se vzájemně vyvažují. Někteří výrobci nevyrábí růžový porcelán, ale barví bílý růžovou barvou. Když se pak takový výrobek rozbije, uvnitř je jasně vidět bílý porcelán a můžeme jej považovat za padělek.
Vaším typickým zákazníkem je Rus. Kdo další? A v čem se liší to, co chtějí Rusové od typicky českého zákazníka nebo amerického?
Je důležité chápat, že Rusko je obrovská země s velkým množstvím obyvatel, kteří mají odlišný vkus. Například, ve velkoměstech dnes převládá evropský styl - větší vášeň pro harmonii. V jiných částech zase lidé dávají přednost bohatému zdobení, které je zároveň stále oblíbené i na Středním Východě a v Asii.
Vkus a preference lidí obecně jsou často závislé na dynamice vývoje a typu konkrétního místa, kde žijí. Například ve velkých městech lidé nemají příliš touhu kupovat si porcelán. A když, tak minimalistický a levný, může to být způsobeno tím, že se sem většina obyvatel přestěhuje z jiných měst a byty si často pronajímají. V jiných městech, kde se pořád ctí tradice stolování doma, s rodinou a přáteli - tam je po bohatě zdobeném porcelánu větší poptávka. Samotný pojem rodina - muž, žena, děti, pes, dům, porcelán - to jsou slova, které na sebe logicky navazují a patří k sobě. Proto je vhodné v rámci této otázky mluvit spíše o konkrétních regionech, ne o celé zemi. Třeba z USA (dnes hlavní cíl naší porcelánky) máme poptávku absolutně různých dekorů z jednotlivých států. Ale největší problém tohoto trhu je v tom, že mají úplně jiné kompletace porcelánu než je tomu v Evropě.
V čem je potenciál porcelánu?
Je otázka, zda si lidé zachovají kulturu stolování. Pokud ano, nemusíme mít strach ani o budoucnost porcelánu. I přesto, že je dnes všechno high-tech, jsou věci, které vždy budou mít svého zákazníka. Věřím, že v budoucnu si navíc takových věcí budou lidé více vážit. Vážíme si totiž často až toho, co ztrácíme. Knihy, artefakty z minulosti, porcelán - jsou to nejen krásné, jemné a intelektuální věci, ale dost možná jsou také atraktivní z hlediska investicí. A lidí, kteří tomuto rozumí, bude časem více.
